Chuť jablečných jadýrek
Katharina Hagena
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46418/bmid_chut-jablecnych-jadyrek-66005f1f333ee.jpg
4
179
179
Vzpomínky na letní prázdniny u babičky jsou plné magického třpytu, povídání tet jim přidává nádech tajemství. Katharina Hagenaová vypráví o osudech tří generací žen v jedné rodině. Chuť jablečných jadérek je pohnutý román o vzpomínání a zapomínání, psaný s nádherným humorem i moudrostí. Po Berthině smrti zdědí Iris její dům. Ocitne se tak znovu po mnoha letech ve starém domě své babičky, kde si kdysi jako malá o letních prázdninách hrávala se svou sestřenicí. Prochází se pokoji a zahradou a ocitá se ve světě, který nepodléhá běhu času, ve světě, kde se červený rybíz přes noc mění v bílý a připravuje se z něj marmeláda slz, kde stromy kvetou dvakrát do roka, vesnice mizí a ženám od prstů srší jiskřičky. Ale dům je zanedbaný a zahrada zarostlá bodláčím. Iris se probírá vzpomínkami na věci dávno zapomenuté: Co opravdu dělal její dědeček, než odešel do války? Do koho byly zamilované Berthiny sestry? Kdo rád jedl jablka i s jadérky? Pak si vzpomene na sestřenici Rosemarii a na noc, kdy se jí stala ta nehoda. Co vlastně dělala Rosemarie na střeše skleníku? Chtěla snad Iris něco říci?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , HostOriginální název:
Der Gesmacht von Apfelkernen, 2008
více info...
Přidat komentář
Další z knih, od které jsem nic nečekala, a přesto jsem ji po dvou letech, (po tom, co jsem ji na 13. straně zavřela) znovu otevřela a vychutnala si jí jako kyselé jablíčko. Ty já můžu.
Na včerejší čtení venku jsem si ji vytáhla z bedny, která byla mnou vyřazena na prodej. Že teda tu šanci dostane, když má tak krásnou obálku..
Seděla jsem nad ní asi tři hodiny, dneska asi dvě, a vychutnávala si každé slovíčko, každý popis ze starého baráku, zahrady, osoby, každý pocit. Bylo to tak krásné. K tomu člověk prostě nějak musí dospět, k takové četbě, jinak to nejde.
Tady totiž ani tak nejde o ten příběh, nýbrž o ty pocity. Ta kniha si Vás přitáhne, nechá Vás proplouvat těmi osudy, tím propletencem vztahů, a na konci Vás vyhodí jako ten ohryzek.
A Vy tu knihu zavíráte s tím.. no znáte to, takový to příjemno, dušička se nakrmila a teď bude zase líp.
I když téma je vlastně takové ponuré, smrt, stáří, trocha demence, smutky, lásky, rodinné vazby.. ale i tak.
Asi to miluju.
Pohodový, ženský román, nepřekvapí, neohromí, děj hezky plyne. Milé a oddechové čtení, líbilo se mi to.
Některé knihy leží v knihovně spousty let a "zrají"..a až když čtenáři mají co sdělit,tak to udělají.Přesně tak i tato kniha.Velmi příjemně vykreslená atmosféra starého domu se svou minulostí a zahrada plná vůní, pomněnek a vzpomínek.
Melodramatický příběh jedné rodiny. Ač bylo vyprávění místy pochmurné, při čtení jsem měla příjemný pocit. Je to odpočinková literatura na chaloupkou.
K některým knihám se těžce píše komentář, jako třeba k této. Líbila se mi? Ano. Štvala mě? Ano. Když se autorka zahloubala k tragickým událostem rodiny, dost mi to připomínalo velmi ponurou náladu knihy "Sebevraždy panen", na druhou stranu se to vyvážilo všedností dnů, úsměvnými dialogy a optimistickou vůní léta. Za mě kniha, o které nevím, co si myslet :).
Lepší byla bohužel obálka a název, než příběh samotný. Respektive… příběh jako takový mě vlastně skoro nebavil, příjemné a pěkné byly jen popisy míst, vůní, vjemů.
Tahle kniha mě bohužel nezaujala už snad od první stránky. Velmi nudný příběh a také nepříliš zazivny styl psaní. Docetla jsem s největším sebezaprenim. Jak uz to tady někdo psal, nejlepší na samotné knize byla její obálka.
Pomalé vyprávění o vzpomínkách, tajemství, domnělé a skutečné vině. Poutavé, křehké, intimní.
Dům s minulostí,žena s budoucností a vůně jablíček...lehce se čte,rychle se zapomene.Krásný přebal.
Starý dům, léto, vzpomínky... Bylo mi líto, když kniha skončila a musela jsem se vrátit.
Vůně ... jablečný sad ... zralá jablka ... větvičky rybízu ohýbající se pod množstvím zralých kuliček ... vůně pozdního léta ... to je to, co mě k téhle knížce připoutalo ... kouzlo okamžiku ... atmosféra příběhu ... samotný děj se pro mě odvíjel vlastně jen na pozadí ... mě zaujal snový svět ... vytvořený ze vzpomínek ... protože paměť má jedinečnou schopnost ... někdy nerozeznává mezi skutečností a představou ... a tak se můžeme těšit z intimního pohledu ... Iris nám přestaví její vůně ... její vzpomínky ... tak, jak jsou uložené ve světě její paměti ...
... knížka, kterou možná právě otvíráte, vám tak poskytne pocitový příběh ... ukáže zahradu a dům s kouzelnou atmosférou starých skříní ... zapomenutých „pokladů“ ... ty nejzajímavější ovšem nejsou schované na dně skříně ... ani v tom nejzazším rohu vonící zahrady ...ty nejzajímavější mají vzácné „kouzlo“ ... vyvolat vzpomínky ... a otevřít cestu ... k sobě :-)
... byla to pěkná, létem vonící, procházka :-).
Dost rozvleklý začátek, už jsem uvažovala, že knihu odložím, ale nakonec se podařilo začíst a dočíst do zdárného konce. Kniha nenadchne ani neurazí, co oceňuji je její krásný časoprostor, kvůli kterému mě to celé vlastně bavilo číst...
Pěkný příběh, který mě vtáhl do svého voňavého světa. Jako by se tu pro mě potkali mé nedávné čtenářské zážitky- Hedvábínka a Hruškadóttir. Čekala jsem od knihy sice víc, nicméně i tak to byl příjemný zážitek.
Trochu rozvleklý rozjezd, ale pak jsem pochopila, že mám knihu číst spíš jako báseň v próze, a už jsem si ji pěkně letně užívala. :-) Jen konec mi přišel useknutý.
Nádherná poetická knížka, má zajímavou atmosféru, představa starého domu, který má v sobě genius loci. Dívka lovící v sobě i kolem sebe vzpomínky a skládající mozaiku složitého propletence vztahů - který víří kolem samotného domu, knížka je trochu tajemná a mě vtáhla na 100 % . Krásné čtení na léto. Dávám 5 hvězdiček.
Jedna z nejnudnějších knih, které jsem kdy četla. Slaboučká linie tragedie v minulosti- jen to mě drželo, abych ji dočetla. Jinak doporučuji jen těm, kdo miluje rozvláčné popisy prasklin na omítce, vzoru na tapetách nebo stvolu v trávě a jeho vzrůstu :-) Na www.siraelxy.blogspot.cz by normálně byla recenze, ale tato kniha za článek nestojí.
Chuť jablečných jadýrek
Dostala jsem se k ní na gymnáziu, poté jsem si ji šla koupit a od té doby ji čtu tak jednou za dva roky. Velmi oddechové a lehce melancholické. Bohužel některé části jsou slabší, ale protože autorka úžasně popisuje všechna místa, dá se to přehlédnout.