Deset dětí paní Ming
Éric-Emmanuel Schmitt
Paní Ming neustále mluví o svých deseti dětech, které žijí na různých místech rozsáhlého území Číny. Je to možné v zemi, kde je povoleno mít pouze jedno dítě? Obešla nějak zákon? Vymýšlí si nebo je snad šílená? A co když se nejedná o imaginární potomky? Co když doopravdy existují? Jaké tajemství skrývá nenápadná a tichá paní Ming?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , MottoOriginální název:
Dix enfants que madame Ming n'a jamais eus, 2012
více info...
Přidat komentář
Téměř až do konce to bylo fajn, možná pro očekávání onoho konce, který jsem si tajně přál 1) jednoduchý a 2) překvapující. Ani jedno se nekonalo. Sraz "sourozenců" v závěru už byla dokonalá fraška.
Je libo deset deka Konfucia? Schmittovo téma má dobrý potenciál, nicméně jsem měla pocit, jako by mi ho v příběhu nasekal řeznickou sekyrou a zabalil do včerejšího Blesku.
Knižku som dostala do daru, potešila som sa, že sa mi hodí do výzvy. Taká celkom dobrá jednohubka, ktorú som prečítala za sparného odpoludnia pri káve a cigarete. Príbeh samotný aj myšlienka zaujímavá, ale neskutočne ma otravovali tie múdra, miestami pôsobiace ako päsť na oko. Ešteže to bolo také krátke.
“Moudrost spočívá v neviditelnu, které se jeví věčné skrze své nekonečné proměny, zatímco hornina se drolí”. Chápete to? Já ne. Jestli tato kniha ma hlubší smysl, unikl mi. Je mi líto.
Na Schmitta trochu zklamání. Četlo se to hezky, skoro samo, párkrát jsem měla chuť dojít si pro tužku a nějaké to čínské moudro si poznamenat (navzdory současné politice), ale přece jen mám tentokrát nějaké výhrady. I přes kratičký rozsah mi knížka občas připadala zbytečně rozvláčná, možná mohlo být těch dětí míň. Ale konec zase klasicky přináší jemnějším povahám dávku zadostiučinění, nebo možná i dojetí.
P.S. Když u nás návštěva viděla obálku, ptala se, jestli plánujeme stejný počet. :-)
Čína je spíše tajemství než země.
Tento Schmitt mě bavil, snad o to více, že studuji sinologii, nicméně, něco je tam jinak, a ano...je to milé, je to pěkné, ale je to Čína a možná proto, nebo možná kvůli tomu, že jsem čekala něco trochu jiného, to nebylo úplně ono. Prostě jedna hvězda plave v prostoru.
Tato kniha je krátká, zajímavá. Vhled do čínské mentality, přičichnutí ke konfuciánství. Na malém rozsahu krátký příběh o osudu jedné osoby. Autor nepíše žádné veleknihy počtem stránek, ale někdy mi přijde , že méně je více. V tom, co jsem od něj přečetl, se mi to aspoň tak jeví. (S ohledem na výzvu- text končí na straně 87:-))
Jednoduché a milé vyprávění o paní Ming , kterak se vypořádala po svém s nelehkým údělem dítěte z intelektuálské rodiny žijící v Číně za doby kulturní revoluce.
Autor zde vkládá toaletářce do úst věty známého myslitele Konfůcia a nechává ji vyprávět příběhy svých desíti dětí. Naštěstí to provedl citlivě a šikovně , takže to působí mile a přirozeně, což považuji za opravdovou šikovnost a získalo si to mé uznání a patřičné hvězdy.
Nechápu politiku jednoho dítěte. Pokud je rodiče zvládnou uživit (kdo to nezvládne, ať je třeba nemá, nebo je omezen počtem), měly by záležitosti rodiny záležet čistě jen na rodičích. Děti jsou to, co obohacuje naše životy. I když chápu obavy z přemnožení, omlouvám se za to slovo. Stále jsem musela přemýšlet nad tím, jak to tedy ve skutečnosti s paní Ming je. Jak se vyprávění proměňovala, od nedůvěry po rozuzlení. Velmi mě zaujala také východní moudra. Porovnání se západní kulturou stojí za to.
"Číňané neuchovávají svoji kulturu v kamenech. Tady minulost znamená přítomnost ducha, ne otisk v kameni. Monument je druhotný, nejprve platí duchovní srdce ..."
Děkuju za komentář medialstar a samozřejmě doporučuju!
Skvělá kratičká záležitost, která donutí k zamyšlení. Vřele doporučuji. Plno moudrosti na jeden večer.
Zajímavé, i když krátké čtení, které vás aspoň na chvíli přiměje pozastavit se nad podivnou politikou jednoho dítěte..je to opravdu jediné správné řešení?
Deset hvězd pro paní Ming. Je tu všechno - radost i smutek, moudrost ,lítost , mateřská láska, svoboda , empatie,poslušnost ,pochopení a vtip.
Nechce se mi tu knihu hned vracet.
Okouzlující obal.
Námět povídky je zajímavý, ale vypravěč mi spíš šel na nervy svým kolísáním mezi zatracením a obdivem paní Ming (co nějaká ta zlatá střední cesta podle Konfucia?) a spíš než dojemná mi celá povídka připadala napsaná s cílem dojmout, prostě něco jako některé hollywoodské filmy: řemeslně dobrý, ale bez citové investice.
Kratičká knížka s milým příběhem a pár životnímy moudry. Celkově příjemná odpočinková kniha která vás ale úplně neokouzlí.
Úžasné, dojemné. Chvílemi se mi chtělo plakat i smát dohromady. Moc doporučuju. Stejně krásné jako další Schmittovy knihy.
Krásné čtení. Kniha se mi moc líbila a určitě doporučuji těm, kteří přikládají v životě význam diskrétnosti a pochopení. Tyto důležité věci se z dnešního uspěchaného životního stylu vytrácejí, a je to škoda.
Autorovy další knížky
2006 | Oskar a růžová paní |
2005 | Manželské vraždění |
2011 | Oskar a Růžová paní / Noemovo dítě / Pan Ibrahim a květy koránu |
2005 | Evangelium podle Piláta |
2016 | Deset dětí paní Ming |
Hezká útlá knížečka. Rozhovory hlavního hrdiny s paní Ming byly velmi zajímavé. Ale nejsem si jistá, jestli jsem byla přímo spokojená s rozřešením záhady deseti dětí paní Ming. Bylo to takové... hm. Já opravdu nevím. Prostě to na mě neudělalo takový dojem, jak jsem doufala.