Salci
přečtené 143
Ostrov tučňáků
1950,
Anatole France
Je mi líto, ale tato kniha mě příliš neoslovila. Pochválit lze autorovy znalosti dějin a zvláštní smysl pro humor, kterým na ně reaguje. Kdybych měl být konkrétní, velmi mě fascinuje, jak důkladně Anatole France přistoupil k napodobení středověkých kronik. Naopak za největší mínus považuji nevyrovnanost v obtížnosti rozpoznání odkazů na jednotlivé historické události. Některé události dějin rozpoznáme až příliš rychle, zatímco u některých (pod)kapitol jsou naopak vyžadovány velice hluboké znalosti francouzské historie, čímž se domnívám, že dílo pro většinu z nás ztrácí své kouzlo, které by podle mě jinak mělo. Pokud autor touto knihou mířil především na francouzskou čtenářskou obec, pak jsem schopen uznat, že se jedná o velmi vydařené dílo. Já však nejsem Francouz (ani znalec francouzských dějin), tudíž nemohu dát v hodnocení více než 2*... celý text
Strašidlo cantervillské
2004,
Oscar Wilde
Anglickou literaturu jsem nikdy moc nemusel, ale díky spisovatelům, jakým je Oscar Wilde, ji začínám poslední dobou přicházet na chuť. Strašidlo cantervillské je geniálním počinem. Svižnost, humor, napětí, zkrátka vše, co má dle mého názoru ideální "odpočinkové" dílo obsahovat. Myslím, že tuto povídku si nelze nezamilovat.... celý text
Oblomov
2007,
Ivan Alexandrovič Gončarov
Oblomov je zcela právem považován za jeden z nejvýraznějších počinů ruské literatury 19. st. a rozhodně dosahuje kvality děl takových literárních konkurentů, jakými byli Dostojevský či Tolstoj. Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o ruskou literaturu, si zcela jistě uvědomuje zvýšenou emocionalitu těchto literárních děl. Přesto jsem byl zaskočen, jak rychle se ve čtenáři dokáže při čtení této knihy měnit nálada. Neustálé střídání naděje a zklamání z Oblomových (ne)činů čtenáře napíná a donutí ho dílo dočíst do konce v co nejkratším časovém intervalu. Oblomova lze pochválit i za seberealizační dopady na čtenáře, neboť po přečtení knihy a pochopení Oblomovy osobnosti si začne sám sebe vážit i ten největší sebekritik.... celý text
Třicátá Marinina láska
1995,
Vladimir Georgijevič Sorokin
Tato kniha je velmi originálním počinem. Prolíná se v ní několik literárních směrů, ale těžko určit, který převažuje. Zpočátku se dílo tváří jako erotický (či spíše pornografický) román na odlehčení, ale dějová linie postupně získává čím dál větší prostor a čtenář dochází k závěru, že je dílo primárně žalobou sovětského režimu. Autor se prostřednictvím textu vysmívá sovětské propagandě a poukazuje na socialistickou realitu. Sorokin mistrovsky popisuje konverzi ruské disidentky k fanatické víře v socialismus. Zpočátku velmi lechtivé dílo se postupně stává parodií na budovatelský román 50. let.... celý text
Den opričníka
2009,
Vladimir Georgijevič Sorokin
Ve srovnání s jinou tvorbou autora, kterou jsem četl, se jedná o spíše průměrné dílo. Erotické hrátky a rádoby šokující výjevy už mě příliš neoslovily. Přesto si myslím, že 4* si tento román zaslouží. Sorokin kontroverzním způsobem navazuje na ruskou klasickou literaturu 19. st., která jak víme, spočívala na kritice režimu a bezpráví v zemi.... celý text
Havel
2014,
Michael Žantovský
Před koupí jsem se obával, že tato publikace bude příliš subjektivní a zaujatá, nicméně nakonec jsem byl mile překvapen, z jak pestrých úhlů pohledu nám autor Václava Havla představil. Kniha sice pravdoláskařstvím zavání, pravda, nicméně ne v takové míře, aby někdo mohl tvrdit, že se jedná o čirou demagogii. Těm, kteří tvrdí, že musíme pár let čekat, než o panu Havlovi vyjde čistě "objektivní" literatura, bych rád vzkázal, že nehledě na to, že objektivita je pojem stejně abstraktní, asi jako "dobro/zlo", právě díky autorům, kteří mají/měli k dané osobě vztah, můžeme zjistit, o jakého člověka se jednalo. Strohý výpis Havlových činů nalezneme kdekoli, ale motivaci k jeho životním/politickým činům a jejich zákulisí nikoli. Netvrdím, že po přečtení této knihy vím o životě Václava Havla všechno, ale rozhodně už mám o něm alespoň určitou představu a přinejmenším mi Michael Žantovský pomohl vysvětlit/vyvrátit všechny ty fámy, které o našem bývalém prezidentovi kolují, a za to mu velmi děkuji!... celý text
O rodičích a dětech
2008,
Emil Hakl (p)
Po přečtení "Pravidel směšného chování" jsem si řekl, že se k tomuto autoru v blízké době nevrátím. Tato novela mě totiž příliš nezaujala. Nakonec jsem dal Haklovi téměř po roce druhou šanci a přečetl si "O rodičích a dětech". Tentokrát nelituji vůbec ničeho. Tato próza zaujme všechny milovníky českého humoru. Skutečně se nelze nezasmát. Bylo by však nespravedlivé tvrdit, že toto dílo má jediný účel - pobavit čtenáře. Za všemi těmi vtipnými příběhy, které si v průběhu dne vypráví otec se synem, se skrývá vážný obsah. Tím mám na mysli pevné pouto těchto dvou postav. Mj. překvapilo mě, jak moc se Hakl (co do stylistiky) podobá Šabachovi. V tomto díle se k Šabachově hospodskému vypravování velmi přiblížil. Rozdíl je z mého pohledu pouze v tom, že Hakl se umí věnovat i poněkud surovějším tématům.... celý text
