Silber přečtené 232

Sbohem, a díky za ryby 2002, Douglas Adams

(7/10) Kniha sice není špatná, ale bohužel mi přišla slabší než předchozí díly.

Život, vesmír a vůbec 2002, Douglas Adams

(9/10) Opět jsem se bavil.

Restaurant na konci vesmíru 2008, Douglas Adams

(10/10) Opět zábavné a vtipné. Líbí se mi ten nápad s restaurací na konci vesmíru, kdyby to bylo možné, s návštěvou bych neváhal :)

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

(10/10) Tohle je taková geniálně ujetá praštěnost, že si to snad nelze nezamilovat. "Jedna z věcí, které Fordu Prefectovi připadaly na lidech nejnepochopitelnější, byl zvyk neustále opakovat naprosto očividná fakta, jako například to je ale krásně, ty jsi ale dlouhán, nebo jejej, vypadá to, že jsi spadl do desetimetrové studny, jsi v pořádku? Ford si nejprve vytvořil jistou teorii, která toto zvláštní chování vysvětlovala: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, nejspíš by jim ztuhla. Po několika měsících pozorování a přemýšlení nahradil tuto teorii jinou: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, uvedli by tím do chodu mozek. Po čase zavrhl i tuto teorii jako cynickou a zavádějící a rozhodl se, že má lidi vlastně docela rád."... celý text

R.U.R. 2004, Karel Čapek

(8/10) Tohle jsem si chtěl přečíst už jen z důvodu, že se to mému oblíbenému sci-fi autorovi (Isaac Asimov) příliš nelíbilo a zajímalo mě, jaký pohled na to budu mít já. Jsem totiž celkem fandou pokroku a představa běžného využívání robotů se mi líbí, ale rozhodně se nebráním dílům, kde se tahle představa trochu zvrtne. (Komentář obsahuje spoilery a moje další úvahy kolem, takže čtěte jen na vlastní nebezpečí.) K většímu nadšení by u mě asi přispěl fakt, kdyby kniha byla napsána "knižněji" (je to divadelní hra) a ještě více dopodrobna (a možná i akčněji, ač chápu, že to by zase nešlo dohromady s tím divadlem), ale dojem je veskrze kladný. Překvapilo mě, že ač jde o dílo takřka století staré, je vlastně velmi aktuální a určitě ještě nějaké to desetiletí nebo možná i to století bude. Zaujala mě i myšlenka, že se díky tomu, že lidstvo žilo v blahobytu a mělo všeho dostatek přestávaly rodit děti, protože si myslím, že se to už v malé míře děje. Ne kvůli blahobytu, ale spíš díky možnostem, které dnešní doba nabízí. Člověk se může věnovat tolika věcem a má nekonečně mnoho informací díky internetu, což dříve nebylo. Není pak divu, že se někdo rozhodne dát přednost vlastním koníčkům a pohodlí před dětmi. Na druhou stranu, tenhle pud bývá u většiny natolik silný, že pochybuji, že by zcela vymizel. A pak tu máme klasickou myšlenku, zda si umělá bytost může uvědomit sama sebe. Ač tomu spíše v praxi nevěřím, tak mě tohle téma fascinuje a baví mě, navíc člověk nikdy neví a třeba se něco podobného opravdu někdy stane (a potom bych doufal, že to dopadne lépe než tady). Takže - do divadla bych na to klidně rád zašel a od Čapka si v budoucnu určitě ještě něco přečtu. (30. 6. 2015)... celý text

Nekonečný příběh 2001, Michael Ende

(10/10) Ač se mi film líbí a vzbuzuje ve mě nostalgické pocity, po přečtení knihy už tak trochu chápu, proč s ním autor nebyl spokojen. V knize některé věci vyznívají jinak a hodně se mi třeba líbilo odůvodnění, co se stane s bytostmi z Fantazie, když je pohltí nicota. První film také vypouští druhou půlku knihy zaměřenou na Bastiena, což je docela škoda, protože ač byl chvílema tak trochu na zabití, tak mi jeho proměna přišla relativně pochopitelná a líbilo se mi, jak to nakonec celé vyústilo (matně si pamatuju, že tenhle námět sice byl později zfilmován taky, ale nedosahovalo to kvalit původního filmu a ten třetí už pak byl taková slátanina, že mi přišel divný i v tom dětství, takže hádám, že dnes by už pro mě ten film byl čirým utrpením). (22. 6. 2015)... celý text

Dvojí Dexter 2012, Jeff Lindsay (p)

(☆10/10) Toho trotla, co dával dohromadu tu anotaci, která tu straší a vyzrazuje prakticky celý děj by za trest měli předhodit těm kanibalům z knihy. Naštěstí se mi ji nějak povedlo opomenout a nezkazit si tak dojem z knihy. Pokud jste se jí vyhli taky, tak další text nečtěte, neb také obsahuje pár spoilerů. "Svoboda je vážně jen iluzí. Pokaždé, když si myslíme, že máme na výběr, jen nevidíme pušku mířící nám na břicho." Začnu menšími výtkami. Takže - buď mám za a) velice dobrý odhad, za b) Temný společník mi napovídá ještě lépe než Dexterovi a nebo zkrátka za c) - kniha je ke konci poněkud předvídatelná (nehodící se škrtněte). Čímž chci říct, že jsem natolik podezíravý, že bych se do té šlamastyky ke konci na jejich místě nedostal, i když to byla spíše chyba Debory, která si nenechá domluvit, než Dextera, který byl sice o něco méně podezíravější než já, ale na vyhnutí se tomu nejhoršímu by to nejspíše pořád stačilo. A ač nejsem bez citů ani sériový či jiný druh vraha, Dexterovo věčné rozjímání či plánování, jak bude lepším člověkem kvůli novému přírustku do rodiny mi přišlo přehnané (možná to má co dělat s tím, že to s dětmi neumím a ani žádné nechci). Ale tak dobře, dejme tomu, že to holt i v někom prakticky bez citů holt může vzbudit nějakou odezvu. Ve výsledku mi ale tyhle "nedostatky" vlastně ani moc nevadily, protože mě kniha prostě bavila a bylo mi zatěžko ji odkládat kvůli jiným povinnostem. Potěšil mě i návrat jisté osoby a ač tu je prakticky víc kritiky než chvály, líbil se mi tento díl víc než dva předešlé a společně s druhým dílem patří mezi mé nejoblíbenější v sérii. (17. 6. 2015)... celý text

Delikátní Dexter 2011, Jeff Lindsay (p)

(☆10/10) Takový typický Dexter, opět nechybí skvělý humor, určitá absurdnost a napětí, protože se zde stejně jako ve čtvrtém díle objeví někdo, kdo Dexovi zdatně šlape na paty. Bohužel nemůžu sehnat další díl, takže se s touto sérií dočasně loučím a musím říct, že mi bude vážně chybět. A díly bych od nejoblíbenějšího seřadil zhruba takto: 2, 5, 1, 6, 4, 3. (22. 6. 2015)... celý text

O psaní: Memoáry o řemesle 2005, Stephen King

(10/10) Vzhledem k tomu, že se poslední dobou pokouším trochu psát, jsem po této knize skočil prakticky hned, co jsem se o ní dověděl a myslím, že pár rad si k srdci vezmu (hlavně asi tu o tom, nastavit si nějaký limit a k tomu psaní se prostě nějak dokopat, protože tímhle stylem skutečně nemám šanci cokoli dopsat). Bavil mě i Kingův "životopis" (zkrátka události z jeho života, které ho nejspíš k psaní dovedly) a rád jsem se dověděl, jak vypadá jeho tvůrčí proces, který částečně připomíná ten můj (až na to, že já zatím píšu maximálně ujetou fanfikci, u které rozhodně nedoufám, že bych ji snad někdy vydal, protože je beztak určená jen velice úzkému okruhu lidí). (16. 6. 2015)... celý text

Dexter v hlavní roli 2009, Jeff Lindsay (p)

(10/10) Dexter je opět ve formě, jenže to tentokrát tak úplně nestačí. Jeho protivník je vždy krok před ním a Dexter zjišťuje, že pokud se mu nepovede správně zasáhnout, tak se ocitne v pěkné bryndě. Závěr je sice trochu ujetý, ale tak proč ne. O něco lepší než třetí díl. Btw.: v posledních dvou dílech mě baví, jak autor do příběhu zapojuje Astor a Codyho. (14. 6. 2015)... celý text

Dexter v temnotách 2008, Jeff Lindsay (p)

(9/10) Bohužel se musím zařadit k těm, kterým třetí díl přijde trochu slabší a také mi úplně nesedlo to "nadpřirozeno", i když bylo celkem zajímavé vidět Dextera vyvedeného z míry. Samozřejmě netvrdím, že je kniha špatná, jinak by si ode mě jen těžko mohla vysloužit 4,5 hvězdičky zaokrouhlených na pět (zaokrouhlení nahoru vyplývá z toho, že mi zdejší hodnocení přišlo až moc nízké), opět jsem ji přečetl skoro na jeden zátah a zajímalo mě, jak se to celé vyvrbí, ale předešlý díl mě zkrátka bavil víc. (14. 6. 2015)... celý text

Drasticky dojemný Dexter 2007, Jeff Lindsay (p)

(10/10) "Den rychle plynul, měl jsem jen jeden výjezd na místo činu, pouze rutinní vražda rozsekáním pomocí zahradního náčiní. Jasně amatérská práce; ten idiot se pokusil použít elektrický střihač živého plotu a podařilo se mu přidělat mi další práci, než konečně dorazil svou ženu zahradnickými nůžkami. Skutečně odporná spoušť a jen si zasloužil, že ho dopadli na letišti. Dobře provedené rozporcování těla je především čistá práce, alespoň jsem to vždycky tvrdil. Žádné krvavé cákance a cáry masa na zdech. Tohle prostě nemělo nejmenší úroveň." Asi jsem se zamiloval. Převelice mě baví Dexterovy myšlenkové pochody, smysl pro humor a jeho od emocí odproštěný pohled na svět. Kniha se se seriálem bohužel či bohudík už úplně rozchází. Bohužel proto, že by seriál podle této knihy byl určitě zajímavý, bohudík kvůli tomu, že jsem seriál již viděl a tak nejsem ochuzen o napětí a možná také trochu i kvůli tomu, co za záporáka si na nás v tomto díle autor přichystal, protože něco takového jsem vážně ještě nikdy neviděl. Skoro mě až děsí, že něco takového vůbec může někdo vymyslet, natož aby to někoho nedejbože skutečně napadlo praktikovat. Brr. Každopádně mě druhý díl bavil ještě víc než první, takže se mi asi rozjíždí další závislost. (Následující část prozrazuje událost z konce předchozí knihy, takže kdo ji nečetl, ať čte dál jen na vlastní nebezpečí.) Trochu mě zarazilo, že Debora trochu více neřešila to, jak to s Dexterem skutečně je, ale na druhou stranu... dojem z knihy mi to nijak nezkazilo a protože nejspíš i mezi jednotlivými díly uplynul v ději nějaký ten čas, tak se to dá asi i celkem pochopit. Vlastně si i možná umím představit, že bych něco takového vzal jako fakt a ani se nesnažil dotyčného nějak "napravovat", protože proti tomu, co Dexter dělá, ve své podstatě nic nenamítám. Když se pak nad osobností Dextera zamyslím víc, přijde mi svým způsobem až "nevinný". Jistě, do normálního člověka má daleko, ale právě díky tomu se snaží vést na oko normální život a až na lidi, které bych stejně nelitoval vlastně nikomu (úmyslně) neubližuje. Což mě tak trochu vede k otázce, zda Dexter nakonec není lepší než spousta lidí, které by většinová společnost označila za víceméně normální. Jsem zvědavý, jestli v dalších knihách přijde něco, co můj názor změní nebo mi Dextera nějakým způsobem zprotiví (i když doufám, že ne). (12. 6. 2015)... celý text

Drasticky děsivý Dexter 2010, Jeff Lindsay (p)

(☆10/10) "V půl páté ráno byl kněz již uklizený. Cítil jsem se mnohem lépe. Vždy se pak cítím lépe. Zabíjení mi zvedá náladu. Uvolňuje ze mě temné touhy drahouška Dextera. Je to sladká úleva, nutné vypuštění páry ze všech těch malých tlakových záklopek tam uvnitř. Má práce mě těší, a jestli vás to rozrušuje, je mi líto. Opravdu velice líto. Ale tak to prostě je. Pochopitelně nejde jen o ledajaké zabíjení. Musí být provedeno správným způsobem, ve správný čas a se správným partnerem – je to značně komplikované, ale naprosto nezbytné." K Dexterovi jsem se dostal už před nějakým tím rokem skrz seriál a díky zdejším komentům se trochu bál, že si díky tomu na toho knižního nezvyknu. Naštěstí zbytečně. Vůbec mi nevadí, že je knižní Dexter trochu jiný a na konci se se seriálem rozchází. Díky tomu pro mě poslední stránky byly pěkně napínavé a říkal si: "Tohle ale doufám dopadne stejně jako v seriálu, že? Že? Přece to neudělá? Nebo snad jo?" Dokonce mě jistý rozdíl mezi těmito verzemi i potěšil a jsem zvědavý, jestli to bude v následujících knihách ještě nějak využito (doufám, že ano). Kniha odsýpala nejen díky nepříliš velkému počtu stran a Dextera a jeho myšlenky si prostě nešlo nezamilovat. Jestli to takhle půjde dál, tak to bude rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších sérií, i když (jak už tu také padlo) Dexterevo pátrání zde bylo založeno spíš na jeho až podezřele dobré intuici, snech či pocitech než na skutečném vyšetřování. A taky do budoucna doufám, že knihy budou zakončeny lépe než seriál, který sice miluju, ale ten konec mi ani trochu nesedl... (9. 6. 2015)... celý text

Síla vzdoru 2011, Suzanne Collins

(8/10) (Komentář obsahuje lehčí spoilery) Ač jsem u prvního dílu psal, že je na knize znát, že je spíše pro teenagery, tak jsem si už ve druhém díle všiml, že série trochu "dospívá" a nutí i k zamyšlení. Líbilo se mi i to, že Katniss musela být ke své roli tak trochu "dokopána" a že si stála za tím, že si stanoví určité podmínky (na druhou stranu nechápu, proč by v případě výhry měli trestat Peetu a další, kteří jsou jen dalšími oběťmi Kapitolu i přesto, že jsou proti povstání... přičemž myslím proti jako "proti" - jen aby si zachránili krk). Zkrátka, stejně jako Katniss mi Třináctý kraj nebyl zrovna sympatický, respektive ti, co mu veleli. Konec jsem možná čekal trochu "bombastičtější" (nebo jak to říct), ale jinak spokojenost a opět přečteno během jednoho dne. (7. 6. 2015)... celý text

Vražedná pomsta 2010, Suzanne Collins

(9/10) Ani nevím proč, ale čekal jsem, že dvojka bude slabší a naprosto se mýlil. Z celé trilogie se mi nakonec prostřední díl líbil nejvíc i přesto, že jsem se asi v půlce pozastavil nad jistou událostí a pomyslel si, že autorka tak trochu vykrádá sama sebe. Nakonec se mi to ale líbilo od začátku (kde se dovídáme, jaký měl konec posledních her dopad a který se už nedal zastavit), přes prostředek (který mě zpočátku zarazil, ale nakonec mi vůbec nevadil) až po konec (který okamžitě navnadí na další díl). (7. 6. 2015)... celý text

Aréna smrti 2010, Suzanne Collins

(8/10) Tak na tohle jsem se chystal už hodně dlouho. Tušil jsem, že se mi to bude líbit a nemýlil se i přesto, že se z daného tématu možná dalo vytřískat ještě o něco víc. Přijde mi, že na knize je tak trochu znát, že cílí spíše na teenagery, ať už stylem psaní, přítomností lovestory nebo tím, že to není zase až tak brutální, jak by se dalo čekat, ale na druhou stranu tam byly nakousnuty zajímavé myšlenky a hodně na mě zapůsobila jistá scéna v Aréně, kde Katniss vyjádřila určitý (ale nenásilný) vzdor vůči tomu, co jim tamní režim provedl. Další bod k dobru má u mě kniha za to, že jsem se od toho nemohl odtrhnout, takže jsem ji s pár přestávkami dal prakticky na jeden zátah. (26. 5. 2015)... celý text

Nadace a Země 2012, Isaac Asimov

(10/10) Podle zdejších komentářů soudím, že se díky novějším knihám ze série Nadace fanoušci tak trochu rozdělili na dva tábory – a není se čemu divit. Chápu, že nadšence do původní trilogie může poměrně šokovat, jak jsou následující knihy odlišné a jak se odvrací od Seldonova plánu. Než jsem se do závěrečné dvojice knih pustil, čekal jsem další krize a nakonec zrození nové Říše – a to je přesně to, co v nich nenajdete. Závěrečný díl tvoří s předchozím jeden celek se stejnými postavami a právě v tom posledním ještě zesílily ony tendence odprostit se od Plánu a prakticky i od Nadace samotné. A když nad tím tak přemýšlím, je to skutečně trochu podivné, ale co naplat – mě se tyhle dvě knihy prostě líbily – a ač by mě za to mnozí možná kamenovali – víc než ta původní trilogie. Oceňuji i nápad propojení se sérií o robotech (a taky jsem rád, že jsem ji nedávno četl, protože mě bavilo odkazování na různé události, které byly označovány za mýty či legendy, ale já tak věděl, že jsou pravdivé). Tempo je opět svižné, děj napínavý a tak se kniha čte skoro sama. A stejně jako Golan jsem hloubal nad tím, jestli jeho rozhodnutí z minulé knihy bylo správné A protože cítím potřebu se vyjádřit ještě k nějakým skutečnostem, které vyzrazují děj, tak varuji, že zbytek komentáře je spoileroidní a tudíž nevhodný pro lidi, kteří knihu nečetli. 1) Vůbec se nedivím, že měl Golan o svém rozhodnutí pochybnosti, protože ač je skupinové vědomí zajímavou představou, jako člověka poměrně individuálního a samotářského (životní styl na Solarii mi přijde celkem fajn) mě docela děsí. Zároveň si ale uvědomuji jeho výhody a tak jsem došel k podobnému závěru jako Golan = pro budoucnost lidstva bude tato možnost asi opravdu nejlepší (přičemž, pokud se takto už člověk narodí a bude to jeho přirozeností, tak s tím mít problém nebude, protože nebude znát nic jiného), ale díky Bohu za to, že mě se to už týkat nebude a svůj život si dožiju tak, jak jsem zvyklý. 2) Nějak mi nesedlo, že Bliss prosazovala to, aby ostatní brali Fallon jako holku. Nevím, jak moc byla společnost obeznámená s touto problematikou v době, kdy byla napsána tahle kniha a jestli názor Bliss odráží i názor Asimova samotného, ale něco málo jsem o tomto četl a když se takový jedinec skutečně narodí, tak se ne vždy dokáže přiklonit k jednomu z pohlaví. I kdyby svou „holčičí“ identitu přijal(a), stejně by se později dověděl(a), že je jiný/jiná než ostatní, takže bych ho/ji radši bral takového/takovou, jaký/jaká je a nesnažil se mu vnutit genderovou příslušnost, kterou nejspíš stejně ani nemá. 3) Je škoda, že série nemá ještě nějaké další navazující pokračování, protože by mě vážně zajímalo, jak by fungovalo ono spojení Daneela a Fallon, protože propojení vlastního mozku s robotem mi přijde úžasné a děsivé zároveň (3. 1. 2014)... celý text

Na hranicích Nadace 2013, Isaac Asimov

(10/10) "Seldonův plán je nesmysl." Wow. Nečekal jsem to, ale tahle kniha mě do děje vtáhla mnohem více, než předchozí díly. Za což nejspíš může to, že tentokrát obsahuje jeden souvislý příběh, má více stran a v neposlední řadě vzbuzuje zvědavost, jak to celé dopadne, která s přibývajícími stránkami jen sílí. A to natolik, že ač jsem se dnes měl věnovat něčemu úplně jinému, tak jsem to stejně MUSEL dočíst. Takže ti, Asimove, dík, že zase nic nestíhám a těším se na další díl, i když ta očekávání po tomto díle nejsou úplně malá. "Nedělej nic, pokud nemusíš, a když už musíš jednat, neukvapuj se". - Motto Druhé Nadace "Mám pocit, že civilizační pokrok není nic jiného než čím dál větší omezování soukromí." - Janov Pelorat (Tuto větu jsem vypíchl proto, že mi bohužel přijde pravdivá. Technický pokrok mě sice fascinuje, ale bojím se, že nakonec bude v rámci "bezpečnosti" použit proti nám, což se už vlastně v menší míře děje.) (12. 12. 2013)... celý text

Druhá Nadace 2010, Isaac Asimov

(8.5/10) Příběh má opět dvě části, přičemž ta první mapuje dohru z předešlého dílu a ta druhá nám konečně dává odpovědi na naše otázky. V první půlce mě poprvé napadlo - jak tu u některého dílu už kdosi zmínil - že se Asimov nezaměřuje na postavy, ale spíše na popis děje. Doteď mi to ani tak moc nepřišlo (i když je to pravda), ale u postavy Mezka jsem si říkal, že by si zasloužil větší prostor, protože z toho, co jsem věděl, mi ho prostě bylo na jednu stranu líto... takže kdyby se v knize ještě trochu více rozkryly jeho pocity a motivace, nebylo by to na škodu. V druhé části jsem si oblíbil postavu Arkady a v momentě, kdy ji napadla jistá myšlenka, jsem už knihu nedokázal odložit a musel ji dočíst. A konec nezklamal, protože Asimov zkrátka umí překvapit. A vzhledem k tomu, že jsem se dostal na konec původní trilogie, která pak zůstala delší dobu osamocená, si dovoluji udělat takové malé prozatimní shrnutí: tahle série se mi líbí především svým nápadem a chytrými pointami, ale trochu se divím její "profláklosti", protože ač se mi líbí, nepropadám z ní takovému tomu bezmeznému nadšení, jako třeba u série s Elijášem a Daneelem. (6. 12. 2013)... celý text

Nadace a Říše 2003, Isaac Asimov

(8.5/10) Tentokrát už děj není tolik rozkouskovaný, protože má oproti předchozímu dílu jen dvě části. Celkově se dá říct, že v obou se najde někdo, kdo se snaží vzepřít Seldovově psychohistorickému plánu a vskutku, v druhé části se objeví postava, která má skutečně netradiční (a tím i samozřejmě dopředu nepředvídatelné) vlastnosti, což by Seldonův plán mohlo zhatit. Tentokrát však kniha nemá úplně uzavřený konec, takže jsem skutečně zvědav, jak se to v dalším díle vše vyvine... (2. 12. 2013)... celý text