Singularis.mzf přečtené 4

Výjimečný webdesign 2012, Alexandr Dawson

Český překlad této knihy je opravdu osobitý a výjimečný; reálně to ovšem znamená otřesný a nesrozumitelný, takže kniha je mnohem užitečnější jako komická ukázka strašného překladu (četl/a jsem nějaké knihy, které dostaly anticenu Skřipec, a tato je ještě podstatně horší) než jako příručka webdesignéra. Nad většinou vět je nutno dlouho přemýšlet, než pochopíte, co by mohly znamenat, např. „Jelikož weby nejsou hmatatelné objekty a vykreslují se okamžitě na rozdíl od neměnného tisku na papír, jste omezeni množstvím kontroly, kterou byste si přáli mít nad tím, jaký uživatelský prožitek si návštěvníci odnesou z vašeho webu.“ (str. 48) Plno souvětí v knize je tak nesrozumitelných, že zdánlivě nemá hlavu ani patu, např.: „Hodnota, kterou obsah poskytuje webu, je mnohem vyšší než jen dodání hezkého designu, aby se uživatelé rádi vraceli; jeho úloha jakožto budovatele vztahů s webovými službami spočívá v tom, že této komunikatvní proměnné dodává skutečnou sílu, osobitost a ovlivňuje prodeje.“ (str. 95) Podobným stylem je psána takřka celá kniha a vyvrcholením je název závěrečné části „Design zaměřený na všudypřítomné uživatele“! Po obsahové stránce je ale kniha přehledně uspořádaná a každá kapitola shrnuje věci, které by webdesigner měl znát. Jsou to však spíš základy, které zkušenější designeři už dávno znají z jiných knih.... celý text

Nápady průměrného inteligenta 2019, Josef Brodil

Přečetl/a jsem hlavně začátek a konec. Od vlastního příběhu mě odradilo, že se odehrává v prostředí ilegálních středomořských převaděčů, které je mi hodně nesympatické svou krutostí a ilegalitou. Pokud však toto prostředí vyhledáváte, určitě byste měli dát knize Josefa Brodila šanci. Hned v úvodu knihy mě zaujala myšlenka, že v poslední době se přestávají vyskytovat „muži a ženy“ a místo toho se setkáváme s jakýmisi hybridy. Hlavním hrdinou příběhu je však muž, a to nejen tělem, ale i myslí a chováním (v pozitivním i negativním smyslu). Příběh začíná tím, že mu žena určuje, jak má chodit na záchod. A z toho vzejde ten bláznivý nápad, který hrdinovi způsobí spoustu problémů, které pak „po mužsku“ řeší. Podle mě je to kniha hlavně o mužství a mužském nahlížení na svět, proto mi připadne trochu zavádějící, že to její název nereflektuje. Přesnější by byl např. název „Nápady průměrného inteligenta-muže“. Ale to už je detail...... celý text

Vtiposcifilo-z/s-ofie - Předkrm povídek a myšlenek 2015, Sebastián Wortys

Kniha se skládá ze dvou velkých částí — povídkové a myšlenkové, obě však spojuje zoufale nepřehledná organizace témat. Vtiposcifilo-z/s-ofie je jako plný nákupní vozík v hypermarketu, plný věcí, které se vám možná jednou budou hodit, ale až je budete potřebovat, nebudete mít šanci je tam najít. Kdo by hledal téma začínajícího spisovatele-dysgrafika (mimochodem, podezřele autobiografické) pod názvem „Co zapálit na poušti?“ Je to škoda, protože v knize jsou skryta i tuze humorná místa, např. nápaditě ztvárněný výklad o automobilech na straně 11: „Výsledkem spalování modifikovaného roztoku mršin je uvolněná energie, která se cíleně mění na pohybovou, což urychluje přesun lidských jednotlivců. To zvyšuje jejich závislost na autech, lenivost a v neposlední řadě je to důvod, proč se děti v roce 3000 o tělocviku budou učit chodit.“ Oproti prvnímu vydání Wesmírného omylu je zde psaní Sebastiána Wortyse vyzrálejší. Ilustrace jsou jednoduché, ale povedené, ta na straně 100 dokonce velice krásná. Autor už tolik nehýří neologismy a „smyšloslovným popisem“, zato se pokouší o jiný (pravděpodobně bezúčelný) experiment, který bych nazval/a „doubleread“; je to cosi jako analogie orwelovského doublethinku aplikovaná na čtení — autor předpokládá, že čtenáři budou text číst současně dvěma více či méně protikladnými způsoby a oběma rozumět a přemýšlet nad nimi. (Příkladem je sám název knihy.) Kromě doublereadu čtení ztěžuje i amatérská sazba textu a použité bezpatkové písmo, díky němuž při čtení ani nemám pocit, že čtu knihu. Dobrému pocitu naopak mírně prospívá zvolený recyklovaný papír, a to nejen ekologicky, ale i esteticky. Nepřehlednost obsahu knihy symbolizuje i nesrozumitelná změť detailů na pozadí obálky, naopak její celkové barevné ladění je velmi příjemné a povedené, takže se určitě hodí do nejedné knihovničky, navzdory tvrzení autora, že tato kniha nechce být lapač prachu v knihovně. Myšlenková část, která zabírá skoro polovinu knihy, zřejmě představuje jakýsi náhled do autorova mozku ve formě převážně datovaných myšlenek jako „9. 6. 11: ... || Slova jsou geny textu. || ...“ (Knihu tedy mohu bezpečně doporučit všem, kdo se chtějí dozvědět, nad čím Sebastián Wortys přemýšlel 9. června 2011.) Myslím ale, že jen málokterý čtenář umí s takto vyjádřenými myšlenkami vůbec pracovat, takže tato část je pravděpodobně zbytečná. Užitečná je naopak několikastránková vsuvka nenápadně skrytá v myšlenkové části, která představuje rešerši na téma superorganismů (Sebastián Wortys je nazývá „mnohobytosti“.) v kultuře. Tato rešerše navíc dodává kulturní kontext dvěma významnějším povídkám z povídkové části. Do závěru knihy, zdá se, Sebastián Wortys exportoval záložky ze svého webového prohlížeče... Zajímavý nápad. Alespoň mohu prohlásit, že se mi líbí jeho vkus.... celý text

Wesmírný omyl aneb Někde to začít musí 2011, Sebastián Wortys

Mnohem spíš než jen dalším humorným sci-fi je Wesmírný omyl životním vyjádřením fantazií a entuziasmem nabitého středoškoláka. Je to sice jeho amatérská autorská prvotina se všemi klady i zápory, které z toho vyplývají, ale na knize je poznat obrovská snaha a píle a myslím, že Sebastián Wortys do ní vložil nejlepší myšlenky, nejfantastičtější výmysly, nejztřeštěnější sny, nejhumornější vtipy a nejzajímavější témata, jakých byl tehdy schopen. (Což ale neznamená, že budou stejně skvěle působit i na většinu čtenářů.) Knihu navíc doplnil jednoduchými a obtížně pochopitelnými, ale povedenými ilustracemi, které čtení ozvlášťňují, obzvlášť v těch nudnějších pasážích. K zážitku z knihy patří také smršť neologismů včetně takzvaného smyšloslovného popisu (něco jako vogonská poezie, ale bez té poezie). Jak by se u takové prvotiny dalo čekat, čtivost a literární účinek výrazně kolísají. Zatímco prakticky jakákoliv inspirace z Adamsova Stopařova průvodce Galaxií mu výrazně prospívá, zase třeba inspirace tehdejší českou politickou scénou to občas docela kazí (ne všechny ty myšlenky jsou nadčasové). Rozhodně jde ale o nadějné dílo, a pokud se dočká profesionálně zpracovaného druhého vydání, má šanci stát se mezi fanoušky humorného sci-fi značně populárním. (Nemyslím ale, že by dokázalo oslovit lidi, kteří humorné sci-fi nevyhledávají.) Některé čtenáře by mohlo odradit, že z genderového hlediska jde o výrazně mužskou tvorbu, kde ženy a děti, pokud vůbec existují, nehrají žádnou významnější roli; na druhou stranu zde ale nechybí takové věci jako růžová huňatá deka, roztomilost či blízké mezilidské vztahy. Mě osobně nejvíc zaujala předmluva, obsahující poměrně zásadní manifest, způsobilý hluboce oslovit nejednoho nezkušeného středoškoláka, a kapitola Megamarket, která je podle mě vydařenou satirou na téma marketingu v době teleshoppingu a prvních hypermarketů.... celý text