šošon
přečtené 87
Srdce v Atlantidě
2001,
Stephen King
Četl jsem kdysi před cca deseti lety a nyní se k ní s chutí vrátil. Období vášnivé četby Kingových knih mám asi za sebou, ale tento počin stále považuji za jeho nejlepší dílo - to že je netypické proti jeho další tvorbě považuji spíše za výhodu.... celý text
Volání Kukačky
2014,
Robert Galbraith (p)
Před knihou mě co do kvality moji známí varovali, číst jsem začal tedy s malým očekáváním - a asi to tak bylo dobře. Je nutno přiznat, že hlavní postava, soukromý detektiv Cormoran Strike, svou branži vykonává poněkud zvláštním způsobem. V počátku se krátce seznámíte s existencí většiny postav, které potom Strike po zbytek knihy obchází a pokládá jim zvláštní otázky. Nic jiného. Dialogy nejsou zdravé, resp. přirozené, postavy nejsou moc uvěřitelné, de facto jsou buď hloupé, typicky ale naprosto průhledné. Detektivní konstrukce příběhu je slabá a předvídatelná. Paní autorce se ale musí přiznat, že ačkoliv vystavěla docela triviální příběh s triviálními postavami, nějakým zvláštním způsobem psát umí - poznáte to typicky v krátkých popisných pasážích. Některé až básnické obrazy jsou prostě super. Přikládám dva, co mi v hlavě utkvěly: "V životě neviděl nic tak krásného a soudě podle neklidných postranních pohledů bezpočtu mužských očí, příliš hlasitého smíchu a hlasů i křečovitých gest vůči její mlčenlivé postavě v tom zdaleka nebyl sám. Pocítil přesně stejnou naléhavou touhu, jaká ho přemohla v dětství, kdykoli v zahradě tetičky Joan a strýce Teda napadl přes noc sníh. Chtěl, aby jeho chodidla vytlačila jako první hluboké, tmavé stopy do toho svůdně hladkého povrchu: chtěl ho narušit a vyplenit." "Když stáhla ústa kolem cigarety a kolem se utvořil vějířek drobných vrásek, vypadalo to jako kočičí řiť."... celý text
Při čtení jakoby vám něco tíživého klesalo na ramena a v útrobách ohýbalo žaludek. Atmosféru má kniha hutnou, velice rychle vás stáhne dovnitř - a vy máte za dva večery dočteno. Nejedná se o těžký příběh. Hlavní linie, jasné postavy, mírně předvídatelný děj, napětí a rychlost četby. Není to tak syrové, jak jsem čekal, není to tak mrazivé, jaké by to být chtělo. Ptáčník je standardní krimi, které nijak zvláště nevyčnívá z průměru - vraždy jsou asi trochu brutálnější, ale to je všechno. Kdo ví, možná jsem jenom po všech těch recenzích a ohlasech moc nafouknul vlastní bublinu očekávání. Rozhodně ale nelituji, Ptáčník přeci jenom nějaký otisk zanechá.... celý text
Druhá osoba singuláru
2014,
Sajjid Kašua
Příběh je určitě poutavě napsaný, přitáhne si čtenáře co nejblíže a potom postupnými krůčky dláždí cestu až do samotného konce. Působí ale dost obyčejně, ačkoliv obyčejný rozhodně není. Dal by se býval ždímat, místo toho visí bezpečně zavěšený na prádelní šňůře. Postavy se většinu času chovají až moc okatě podle předem daného scénáře, místo abychom se jim podívali do hloubky duše, kloužeme po povrchu - byť zajímavém. Téma soužití palestinských Arabů a Židů, resp. ohromná izraelská buzerace na jedné straně a arabská vyšinutost a nepředvídatelnost na druhé straně, je potom pro evropského čtenáře zajímavou sondou. Mohlo mu být dáno více prostoru, možná i více subjektivně podbarveného prostoru. Proč ne. Kniha za přečtení určitě stojí - a dá se to stihnout za noc. :)... celý text