Tony86 přečtené 73

Měsíční pahorek v dlani 1987, Henri Bosco

"Halucinogenní", tohle slovo pode mnou už někdo použil a objevuje se několikrát i v knize a asi tam není úplně bezvýznamně. Příběh mě upoutal od samotného začátku, ani ne tak co se dálo, ale svým košatým stylem vyprávění. Ovšem jak jsem pokračoval, začaly mi vadit ony bohaté rozbory jak prší a jak fouká a jak toto působí na hlavní postavu - na jeho tělo, na jeho mysl, na jeho duši a na jeho ducha... snad jsem nic nezapomněl. :) Zkrátka čeho je moc, toho je příliš. Místy to autor žene opravdu do extrému, taky si umím představit, jak těžký musel být překlad, najít ta vhodná slova. Jo a mohlo se to jmenovat prostě Malicroix, stejně jako originál; totiž zmínka o dlani a pahorku je jen na jednom zcela nevýznamném místě.... celý text

Vstaň a choď! 1981, Hervé Bazin

Tohle nebylo dobré. Těžkopádný styl, četlo se to dost nesnadno, až do poloviny mi příběh unikal a absolutně nezaujal, postavy neosobní a stále vzdálené. V další polovině se Constance přitíží a víc popisuje její stav a děje kolem; čtenáři jako mě to ale stejně nic nedalo.... celý text

Deset malých černoušků 2017, Agatha Christie

Moje první Agáta. Začal jsem číst netuše o čem to bude - krátká seznámení s lidmi, kteří někam jedou, mi přišlo jako těžký úvod a mělo jich být deset, říkám si: to si nezapamatuju. Tak jsem se koukl o čem ta kniha je, byl jsem v obraze a začal znovu. Kapitoly jsou rozděleny do krátkých částí, takže člověk není nervozní na jaké straně bude kapitola končit, paradoxně ale většina částí i kapitol končí tak, že jsem byl vždy popíchnut číst dál. Závěr je překvapivý a až do úplného konce jde o napínavé čtení.... celý text

Život lorda Byrona 1970, André Maurois

Čtení, které mě bavilo od začátku do konce. Život lorda Byrona nebyl dlouhý, ale zato plně prožitý, byť si lord kolikrát stěžuje jak nešťastný je. Až jsem záviděl to období před 200 lety - po světě chodila zhruba 1 mld lidí a byli si vzácnější, lord nemá nouzi o milenky, ani se nesnaží, sám je uhrane svým kosým pohledem a samy mu padají do náruče, nakonec 9. přikázání znají úplně jinak. Knihu jsem poprvé krátce prolistoval - "občas nějaké verše, to bude asi životopis", odložil jsem ji že ji vrátím, pak jsem se k ní vrátil a začal číst a jsem rád za to. Je to 400 poctivých hustých stran a čte se to samo - respekt překladu od J. Zaorálka, dostalo se mi do ruk vydání z roku 1970 a po padesáti letech tu knihu přečetl první já, listy tuhé a některé ještě slepené. Určitě se k ní zase vrátím.... celý text

Proč má bílý pudl černý nos? 1985, Stanislav Starikovič

Je to překlad z ruského originálu, primárně pro děti/mládež, často se setkáváte s informací o výskytu na území Sovětského svazu, to by nebyl problém. Problém je, že krom pravdivých informací, je obsah obohacen o autorovu velkou představivost - mečoun usmrcuje svou kořist probodnutím; spačci v Austrálii si umí udělat hnízdo i na hřbetech živých ovcí; mláďata vlaštovek, aby nevypadla z hnízda, jsou na "kšírách" - na nožkách mají namotané koňské žíně, druhý konec je připevněn hlínou ke stěně hnízda. Tady jsem skončil, to mi stačilo. :)... celý text

Roky v kruhu 1951, Jarmila Glazarová

Přečetl jsem tři čtyři kapitoly a zalistoval dál, abych zjistil, v jakém duchu se to odvíjí - stejně. Není to román, jsou to takové detailně popsané paměti; víte přesně kolik oken mělo stavení, co dostali psi k obědu, kolik rýže zůstalo v talíři a která myš si které zrnko odnesla. Pokud jde o dialogy, jsou to vzpomínky a vesměs asi v ostravsko-polském nářečí (ze kterého já osobně rostu).... celý text

Tlustý Angličan 1997, Kingsley Amis

Po přečtení Šťasného Jima jsem čekal, že to bude podobně dobré, nebylo. Hlavní postava - 40cátník, snob, tlustý, protivný - tohle všechno o sobě ví, nouzi o přízeň žen ale nemá a na večírcích je vítaný. Dialogy jsou místy k dané situaci/mezi vztahy nepřirozeně intelektuální, taky tomu asi dost ubírá český překlad, kolegové/(ne)přátelé/milenci si vykají. Těžko uvěřitelný příběh. Naštěstí je to krátké.... celý text

Lidé u moře 1960, Johan Bojer

Příběh z doby a prostředí, které je současnému člověku v našich končinách vzdálené a zapomenuté. Holka už v 8 letech šla do služby jako chůva k dítěti. Jiná doba.... celý text

Mariáš s ďáblem 1975, Miroslav Slach

Kniha je napsána svérázným stylem - plná dialogů a myšlenek jednotlivých postav, až jsem si říkal, kolik práce s tím autor musel mít. Nebylo to zrovna snadné čtení, i postav bylo víc, než bych čekal. Je potřeba se při čtení hodně soustředit, dost možná to byl ale jen můj problém.... celý text

Loď komediantů 1960, Edna Ferber

Asi není náhodou, že kniha je tady z většiny hodnocena ženami. Aniž jsem věděl do čeho jsem se pustil, dlouho jsem si říkal, co to vlastně čtu? fakt, buďto je to pro ženy nebo mládež. Měl jsem chuť knihu odložit už po pár stranách, ale když už jsem začal... Do 1/3 se nic neděje, příběh není zrovna zajímavý (pro chlapa? divadelní loď?). Vyvíjí se místy po skocích, zmiňuje se o budoucnosti, ke které se za pár stran dojde, chybí tomu hloubka... ale četlo se to dobře, snad to zachránila druhá půlka.... celý text

Čtyři dohody 2012, Don Miguel Ruiz (p)

Extáze - v takovém stavu jsem byl, když jsem konečně dočetl tento balast. Netrvalo to dlouho, má to cca 130 stran, ale je to psaný velkým fontem, takže se to dalo vměstnat na míň jak polovinu, do 2,5 h to máte. Základ je dobrý, proto jedna hvězda a taky proto, že mě ta kniha nakopla vyjádřit naplno, co si myslím - člověk musí být trochu vyšinutý, aby se mu to líbilo. Prakticky s ničím převratným "brožurka" nepřichází, překlad je místy jak strojový z roku 2000. Připravte se na pojmy jako vysílání jedu, sen planety, nebe a pekla, černá a bílá magie, anděl smrti a pikantnosti jako: "hlasy v mysli z jiné reality, ve které existují živé bytosti podobné lidským - Spojenci, Bozi", "naše mysl může existovat na úrovni Bohů", "jakmile odpustíme Bohu, odpustíme sami sobě"... stačilo, nerad bych vychrlil příliš "emocionálního svinstva". Kdyby ta kniha nebyla moje, letí obloukem do koše.... celý text

Dílenská matematika 1960, Adolf Vacek

Krásný přehled základů stručně, jasně, v old-school stylu. :)

Šťastný Jim 1992, Kingsley Amis

Tohle evidentně není kniha pro každého nebo za to může překlad - jak se píše níž. Já měl překlad od Muchy a četlo se mi to samo, je to zábavné i přesto, že se vlastně dějí jen obyčejné situace. Jedna z mála knih, u které mě mrzelo, že už je konec, snesl bych 2x víc. :)... celý text