Witchann
přečtené 604
Dracula
1991,
Bram Stoker
Vůbec první přečtený horor, mrazivá srdcovka, ke které jsem se několikrát vrátila, a taky prapočátek mé vášnivé záliby v upírské tematice. Kvanta filmových a jiných, různě vydařených zpracování nemohou změnit to, jak velký význam má pro mou čtenářskou dušičku dílo pana Stokera. Nebýt krvelačného hraběte, nebyla by teď dobrá třetina mojí milované knihovny zaplněna jeho více či méně vzdálenými příbuznými, k jejichž zrození jistojistě inspiroval. A to by byla sakra škoda. I když… Je fakt, že Třpytky Cullena z jisté sluníčkové ságy by až taková škoda nebyla.... celý text
Dva roky prázdnin
1990,
Jules Verne
Kolik jen odpolední strávila jsem jakožto dítko školou povinné s nosem zabořeným v téhle krásné knize, zatímco jiné děti hulákaly venku pod okny. Tehdy to znělo parádně lákavě – dva roky bez školy? Dejte to sem a nerušit! Netrvalo dlouho, než mi došlo, že až taková legrace to nebude, ale to už mě od téhle (mojí nejoblíbenější) verneovky nikdo nedokázal odtrhnout. Malé ztroskotance jsem si zamilovala a celou dobu jim držela palce. Nečekejte žádného Pána much (naštěstí), ale tohle „prázdninové“ čtení rozhodně i tak stojí za to.... celý text
Poslední tajemství Jana T.
2013,
Jaroslav Velinský
Není to až tak drahná doba, co na mne z hlubin internetu vykoukla tato sympatická knížečka a já se celá natěšená pustila do "chuťovky na závěr". A nebylo to špatné počtení, vůbec ne, jednotlivé stránky letěly jako šípy, ale... Už to nějak nebylo ono. Panu Velinskému nelze upřít snahu o následování a uctění ducha původní trilogie a ocenila jsem i větší zapojení něžného pohlaví do příběhu, ale knížka celkově na mé rychlošípácké srdéčko moc velký dojem neudělala. Uznávám - nejspíš za to mohlo příliš vysoké očekávání... Ale himbajs, vždyt jsem ráda za to nostalgické nahlédnutí do stínadelských uliček, tak proč nepřidat hvězdičku navíc?... celý text
Záhada hlavolamu
1992,
Jaroslav Foglar
Když mi moje máma kdysi vyprávěla, jak si s ostatníma děckama mezi sebou půjčovali minimalistický časopis Ohníček, jen aby si mohli všichni přečíst další střípek z příběhů správňáckého klubu, nenapadlo by mě, jakou srdcovkou pro mne "Rychlošípáci" a jejich psík budou i po dlouhých letech. A už vůbec ne, že mě dokonce přimějí vytáhnout na pult knihkupectví slušný počet cenných papírků za tu parádní bichli, o které si moje máma tehdy mohla nechat jen zdát... Jakkoliv neuvěřitelně (vzhledem k dnešním poměrům, kterým vládnou samí nezdární plantážníci) mohou působit charaktery Mirka Dušína a jeho nejlepších kamarádů, jakmile vás jejich napínavá dobrodružství a potyčky s Vonty v potemnělých Stínadlech jednou popadnou za pačesy, už nikdy nepustí. To vám klidně odpřisáhnu na Vontskou kroniku. A to si pište, že mám ježka v kleci doma taky!... celý text
