wooloong přečtené 1069

Trhlina 2017, Jozef Karika

"Nejhorší je hrůza z obyčejných věcí." Tak to byla jízda, vážení. Poslední dobou jsem přečetla několik hororů a žádný mě nedokázal vyděsit. Ani Kingovy obří krysy, ani duchové, ani příšery a ani hektolitry krve. Ale tahle knížka mě fakt dostala. Ano, přesně tak. Nejvíc vás dokážou vyděsit právě ty nejobyčejnější věci - ne duch, ale chlapík na fotografii, zápis ve vrcholové knize, skutečnost, že seběhnete z kopce a jste na známém místě, ale o kilometry jinde než byste měli být, obyčejné dveře ... ale to už bych prozradila příliš. Autor umí skvěle vystihnout pocity vyděšeného člověka ... stará vila a vysoké křeslo otočené od vás, ve kterém může někdo sedět. Pro mě asi nejděsivější okamžik příběhu. Navíc autor nestaví svůj příběh na vlastní fantazii, ale na reálném základě. Ano, ve slovenském pohoří Tribeč opravdu mizí lidé a Slováci mu přezdívají Bermudský trojúhelník. Trochu mi vadil překlad. Čeština a slovenština jsou si tak blízké, že občas v překladu ulítne nějaká ta koncovka, obrat, slovosled. Nejvíc mě vytáčel často opakovaný turistický (lesní) chodník místo cesta.... celý text

Holčička, která milovala hřbitovy – a jiné povídky 2018, P. D. James (p)

Jojo **** - příběh o vině, svědomí a trestu Oběť *** - pokud chcete naplánovat dokonalou vraždu, pak je třeba počítat i s některými chytrými svědkyněmi Vražda Santa Klause *** - Santa může být někdy pěkný hajzlík Holčička, která milovala hřbitovy ***** - dobrá pointa, i když se tak od půlky dala docela dobře čekat Narozeniny pana Millcrofta ***** - vtipná a chytrá povídka, z níž dýchá stará dobrá Anglie... celý text

Anna Falcká 2011, Hana Parkánová-Whitton

Milostná romance vložená do kulis mírně upravené historie. Autorka píše velice čtivě a poutavě, ale na můj vkus to byla až moc velká červená knihovna.

Kroky vraha 2007, Michaela Klevisová

Mě to bavilo. Bavily mě dobře a věrohodně vykreslené charaktery hlavních i vedlejších postav (málokterá mi ale byla doopravdy sympatická, snad jen Veronika, a to s výhradami), bavila mě zápletka, bavilo mě hledání vraha, všechny ty slepé uličky a rozuzlení, které nebylo uspěchané a ve kterém se uzavřely příběhy skoro všech postav, nejen samotný případ. Od autorky to určitě nebude má poslední kniha.... celý text

Břicho nestvůry 2020, Louise Penny

Vesnička Three Pines je stále stejně malebná, její obyvatelé stále stejně zajímaví, Armand Gamache stále stejně spravedlivý a skvělý, Lacoste se konečně napravila a Jean Guy seká latinu. Žádní nadpřirozeně zlí nadřízení ze Sureté už se v příběhu nevyskytují, dle sdělení autorky má příběh reálný základ. Tak proč mi to přišlo přepálené, vykonstruované, balancující na hranici reality, ať už se týkalo oné zbraně a nestvůry, divadelní hry a jejího autora, příběhu Ruth a Ala? Z knížky jsem cítila jistou nedotaženost všech dějových linií a zápletek a pro mě to bylo neuspokojivé čtení.... celý text

Dlouhá cesta domů 2019, Louise Penny

Pátrání po Peterovi na základě jeho novátorských obrazů, které vypadají jako miska psího žrádla. Uvedený způsob vraždy zdá se mi poněkud podivným stejně jako motiv. Jak to teda bylo s těmi zajíci v Zahradě? Konec celou tu podivnost dokonale dorazil. Dost mi to připomnělo první díl - bezradností. Ne, tohle se mi moc nelíbilo. Jediné, co oceňuji, že už se neřeší ta přepjatá vedlejší linie v Sureté.... celý text

Plaváček 2016, Martin Goffa

Vysoká laťka z předchozích případů opět o kousek zvýšena. Krátké kapitoly, sympatičtí uvěřitelní vyšetřovatelé, známá místa především v Praze, smysl pro humor, čtivost a velké překvapení na závěr. Opět super počteníčko. Díky a pište dál.... celý text

Mezi dvěma ohni 2014, Martin Goffa

Autor se nám už pěkně vypsal. Jeho styl, hrdinové, vtipné hlášky, zápletky a rozuzlení jsou skvělé. Za Dustyho bych nejradši přidala další hvězdu.

Tajemství hradních zdí 2020, Anna Beatrix Bártová (p)

Je to tak na tři hvězdičky. Příběh z doby vrcholného středověku se mi docela líbil, i když bych byla radši, kdyby autorka prozradila více o dalším osudu Liany (pokud si ho nenechává do pokračování). Objevování podzemí hradu taky nebylo špatné, duchařská linka, dejme tomu, ale ta romanticko-erotická část příběhu, no, prostě pro takové příběhy nejsem zrovna cílovka.... celý text

Prokletí Schwartzovy vily 2019, Anna Beatrix Bártová (p)

U tohoto druhu literatury musí čtenář do značné míry rezignovat na logiku a racionalitu, jinak by z kroucení hlavou nevyšel. Jak si jinak vysvětlit, že Nora, Leo, malá Klárka i někteří obyvatelé domu opakovaně viděli duchy a pořád pochybovali. Že byli mnohokrát varováni a nechali všechno na poslední chvíli, ač na řešení záhady měli celých pět let. Že dva vystudovaní historici s kontakty a přístupem ke zdrojům (a milující rodiče, kteří mohou své dítě rozluštěním záhady zachránit), zachytávají náhodné informace roky a varování víceméně ignorují. No přece proto, aby se dalo budovat napětí až do dramatického finále, ale logiku to nemá ani trochu. Dalším rysem románu je značná nevyváženost. V prologu je naprosto strhujícím způsobem popsán odporný zločin, že čtenář ani nedýchá hrůzou, aby otočil na další stránku a dočkal se krkolomné rodinné hádky, v níž dominuje tchýně Marie, která má tak vyhraněný charakter, že doslova šustí papírem. Po výborném popisu staré vily, kdy má čtenář dojem, jako by byl součástí příběhu, následuje banální příběh Nořiny sestry Nikol a jejích milostných peripetií. Jako by román psaly dvě osoby - renomovaná nadaná autorka a žákyně druhého ročníku střední školy, které ten sloh zrovna moc nejde. Souhlasím s Tereza0107, že celá dějová linka s Nikol je úplně zbytečná a naopak, mnohé z historie domu a jejích obyvatel bylo jen nakousnuto a nedořečeno. A přitom to mohlo být mnohem zajímavější. Knížce se navzdory výše uvedeným nedostatkům nedá upřít čtivost. Přečetla jsem ji za jeden den, k čemuž také přispěl sympaticky nízký počet stránek. Navzdory tomu, že večer za oknem zuřila bouřka, malá lampička vrhala obří dlouhé stíny a u nohou mi předla naše černá kočka, pocity strachu se nedostavily. Buď jsem už příliš otrlá, co se týče obvyklých hororových a duchařských atributů, nebo ta knížka navzdory zařazení zas tak děsivá není.... celý text

Než pravda vyjde najevo 2020, Tošikazu Kawaguči

Opět jsem se dozvěděla pár zajímavostí o Japonsku - o jejich školství, o jazyce a o japonské duši. Příběhy proti předchozímu dílu měly společný motiv, přišly mi i promyšlenější, ale něco mi na nich mnohem víc vadilo. To, že se po celou knížku čtenář brodí doslova potoky slz. Téměř každá postava, snad s výjimkou Miko a paní v bílých šatech, si aspoň na chvíli popláče, a některé v slzách téměř tonou. Pro mě to jinak pěkné příběhy dost degradovalo na úroveň sladkobolných hollywoodských dojáků a vůbec mi to nepasovalo k japonské rezervovanosti a ostychu projevovat city.... celý text

Než vystydne káva 2019, Tošikazu Kawaguči

Mám ráda knihy z Japonska a o Japonsku, pro mě je to náhled do zajímavé a těžko pochopitelné kultury. Opakování pravidel a poklidné vyprávění, které zahrnovalo nejen čtyři příběhy návratů do minulosti a jeden do budoucnosti, ale také podrobné popisy vzhledu a oblečení postav, výčtu, co si kdo objednal, kolik platí a kolik mu bylo vráceno, to všechno jsem přijímala jako projev oné odlišné kultury a mentality obdivuhodného ostrovního národa na opačném konci světa. A jen díky tomuto přijetí jsem si mohla vychutnat zajímavé a lidsky citlivé vyprávění o osudech hlavních postav příběhu.... celý text

Střípky ticha 2016, Linda Castillo

Dvě linie vyšetřování a v obou se dal celkem snadno odhadnout pachatel. Přesto napínavé čtení.

Skryté karty 2019, Angela Marsons

Po slabším předchozím díle opět pěkné počtení.

Chtěla bych ten strom 1984, Jaromíra Kolárová

Tuhle knížku jsem četla před mnoha lety a přesto si z ní pamatuji překvapivě hodně. Jenom ta hlavní hrdinka mě štvala svou sobeckostí, povrchností a hloupostí natolik, že víc hvězdiček prostě dát nemůžu.... celý text

Slepá mapa 2017, Alena Mornštajnová

Příběh Antonína a Anny a jejich rodiny a přátel, malé lidské osudy na pozadí velkých dějinných událostí 20. století - obě světové války, hospodářská krize, obsazení Sudet, vyhnání Němců, nástup totality, normalizace a demokratizace. Nejvíc jsem si oblíbila Alžbětu a absolutně nechápala Anežku. Na to, jak to celé roky hnojila, měla nakonec pořádný kus štěstí. Četlo se to velmi dobře, ale něco tomu chybělo, to navíc, co měla Hana a Tiché roky.... celý text

Nezralá vražda 2016, Stanislav Češka

Popis práce policejních vyšetřovatelů, kteří řeší vraždu známé advokátky. Vrah je vcelku jasný, jen se nechce přiznat a existuje vůči němu jen málo především nepřímých důkazů. Toť vše. Stále jsem očekávala alespoň nějaký ten zvrat, překvapení na závěr, ale kde nic tu nic.... celý text

Noční motýl 2019, Ondřej S. Nečas (p)

Hezké popisy a jazyk, konec mi přišel příliš rychlý a překombinovaný.

Opatova protivenství 2020, Pavel Hrdlička

Krásné čtení o historii milevského kláštera. Díky majiteli panství a donátoru kláštera panu Jiřímu se můžeme seznámit s tehdejšími evropskými událostmi včetně neúspěšné třetí křížové výpravy, na níž zahynul Fridrich I. Barbarossa. Popisem těchto událostí zasadil autor výstavbu kláštera do tehdejšího historického rámce. Historii výstavby kláštera pak doplňuje tajemné zjevení vlkodlaka/čerta, peripetie, které musel na každém kroku řešit mladičký opat Gerlach/Jarloch - zavedení trojpolného systému, získávání kvalitní hlíny na cihly a střešní tašky, potíže se správcem Květoněm, pohanské rituály místních lidí, nedostatek peněz pro bavorské kameníky a spoustu dalších. Úplně nejlepší epizodou pro mě (pedagoga) bylo vylíčení první vyučovací hodiny v klášterní škole. Ano, přesně stejně by to měli s oslí hlavou i dnešní žáčci. Úplně to vidím. Vtipné, milé, zábavné a poučné dílko. Jenom mi chybělo víc obrázků pana Hrdličky, kterými dokáže tak skvěle doplnit své vyprávění.... celý text

Bez těla 2014, Martin Goffa

Příjemně psaná detektivka ze současné Prahy. Takové Případy 1. oddělení v záplavě kriminálních seriálů plných sériových vrahů, děsně cool drsných vyšetřovatelek a na hranici uvěřitelnosti nadsazených příběhů.... celý text