yanoya
přečtené 5
Honzlová
2001,
Zdena Salivarová
Ze začátku mě to úplně nechytlo, unavovalo mě, co jsem vnímala něco jako sebelítost, pocit křivdy vyjadřovaný formou výpovědi samotné Honzlové - i když byla oprávněná, o pravdivosti nepochybuji. Jsem z mladší generace 'Husákových dětí'. Kniha mě vtáhla, když se na scéně začly objevovat další postavy a skrze jejich interakce a vztahy se výmluvně ukazují jejich sklony, uvažování, rysy té doby. Člověk si zamiluje nejdřív paní uklízečku Pelikánovou, pak postavu Huga (možná i při dnešním čtení vyvolají sebereflexi čtenáře). O to smutněji - a reálněji - kniha nakonec vyznívá. Plyne velmi samovolně, přirozeně, přitom všechno do sebe zapadá, působí, že je velmi dobře promyšleno. Postavy nepůsobí jako karikatury, mají jakýsi archetypální přesah. Je to víc než jen historie jednoho konkrétního člověka. Pro pochopení, co se dělo v té době, a hlavně, jak lidé uvažovali nebo jednali v daných situacích, možná jaké sklony přežívají do dnes, výborná kniha, kterou stojí za to si přečíst. Oproti knihám Škvoreckého v ní cítím větší poměr tíhy, té, která padala na lidi, které režim drtil, žili v těžkých podmínkách a přesto se nepoddali, měli i své radosti, procházeli vcelku se ctí, nesobecky a s otevřeným srdcem. Asi i kvůli té tíze může být těžší se k té knize vracet. Roli hraje je i silný, zapamatovatelný příběh.... celý text
Zbabělci
1964,
Josef Škvorecký
V knize mě nejvíc zaujal popis, vystižení vnitřních myšlenkových pochodů hlavního hrdiny Dannyho; na které lze nahlížet i s vědomím kontextu doby. Hrdina ve svých myšlenkách není rozhodně puritánský nebo morální, ale je upřímný. Jeho touhy a sklony nejsou jen podvědomé, ale uvědomuje si je, přiznává si je. Někdy své myšlenky zdá se nemá pod kontrolou, jindy si je podle potřeby spíš 'ordinuje'. Jakoby se na maloměstě v protektorátu zas až tak moc většinu času nedělo, přitom si svou mysl potřebuje nějak zaměstnat. Skrze své fantazie si navozuje pocity, pocit, že pořád žije. Kdyby nebyla válka, asi by byl již v Praze, kde by studoval a mohl více rozvíjet své zájmy. Když fabuluje, někdy snad ani nevěří, že by se to stalo skutečností (když se Ireny Zdenek nevrací). I přes své 'kontroverzní' myšlenky a sklony, motivace, když přijde na věc v reálném životě, zachová se tak, že se za to nemusí stydět. I když, někdy tak vytrvale hučí do holky, že nevím, zda dnes by to někdo nepovažoval za harašení. Z jeho myšlenek to vypadá, že žena, s kterou by mohl sdílet své zájmy, a která by pro něj byla dostupná, se na tom maloměstě nevyskytovala. A tak jsou pro něj ženy spíš objektem jeho (nenaplněných) tužeb. Možná se to pak stane určitou dispozicí i do budoucna. Myslím, že to maloměsto popsal autor velmi dobře, a odhaduji, že v něčem to ani dnes není čistě minulost. Co také zaujme, že surové okamžiky, kterých je Danny svědkem (s Němci v pivovaru), poté, co se staly, už jeho mysl tolik nezaměstnávají. Když je účastníkem nebezpečné akce, vzápětí ji hluboce prociťuje, jako jakýsi předěl. Ale protiví se mu představa být za hrdinu; důležití jsou pro něj kamarádi z kapely. Po návratu do města a uklidnění situace, se znovu na chvíli vrací do svých 'zaběhaných myšlenkových pochodů', ale už je to nejspíš jiné, a zanedlouho se jeho život změní, opustí město, kde mu bylo docela dobře, ale kde mu asi i něco chybělo.... celý text
