52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida přehled

02.01.2022

Tuhle knížku mi daroval v osm a šedesátém náš bubeník Vladi, frčeli Beatles, socialismus s lidskou tváří a SVVŠky se transformovaly na gymnázia, samozřejmě jsme četli poesii (tenkrát ještě s -es), ale on i verše psal. Uznejte, 52 variací na takové téma musí každého začínajícího poetu uchvátit!
Nezval byl v 30. letech v skupině surrealistů, a být surrealistou tenkrát znamenalo patřit k avantgardě a spousta spisovatelů myslela, že být avantgardním = být komunistou, a tak i Nezval byl ve straně, bylo to tak vzrušující patřit k předvoji dělnické třídy (v 50. to rajcovalo ještě víc = přežiju nebo skončím v lágru?). Ovšem být surrealistou také není jen tak, surrealisté totiž vyhlásili přísné protiměšťácké regule, které musel každý člen skupiny dodržovat. A tak se velký básník svěřil svému kamarádovi při jedné toulce Prahou, že to není vono, že už si nemůže ani zarýmovat (ZAKÁZÁNO!), a že každou chvíli už vybouchne jako papiňák. Chytrý kamarád byl nakladatel a hned přišel s nápadem: ať si zarýmuje, jeho básničky bude vydávat v Lidovkách anonymně pod čarou.
Neuběhla dlouhá doba a Nezval se objevil ne s jednou básní, ale s celou sbírkou balad, která pak začala v novinách vycházet. Těch dotazů, kdo je jejich autorem! Byly to skvělé ohňostroje představ, formálně dokonalé. Nezvala odhalil až Karel Čapek, když provedl rozbor básní a v jedné objevil moravismus (básník je z Moravy!) a podle stylu si správně tipnul. Nezval šel s pravdou ven.
Jeho obavy z prozrazení jsou ve čtvrté baladě:
„Tak dobrá. Dáš mi všeho půlku
a sám si necháš druhou půlku.
Jen abych to pak nezbodnul…
buď zdráv a neprozraď mě, Julku!“
Jestli tím mínil dělení honoráře, nevím. Tím nakladatelem byl Julius Firt z nakladatelství Borový (a nikoli Julda Fulda, jak napsal kterýsi komunistický literární kritik).
Tak si počtěte, nemusíte to zhltnout najednou, jak si tu kdosi stěžuje, že to nejde. Já si to dávám už přes 40 let semo-tamo na přeskáčku...