A dosť! Francúzske deti nevystrájajú pri jedle přehled

17.04.2022

Jedna z nejlepších knih o výchově dětí je podle mne tato. A tady nejde ani tak o ten obsah, ale především o tu formu. Prostě si v klidu sednete a čtete si ztřeštěný příběh Američanky, která se přestěhovala do Francie, a vykládá vám o tom, jaké to je vychovávat tam děti. A je zatraceně všímavá a všetečná a klade si dobré otázky. A co je nejlepší? Nemusíte s ní souhlasit, prostě se jen divíte, čtete a přemýšlíte a je na vás, jestli něco z toho aplikujete a nebo to třeba odsoudíte. Je to jako poslouchat životní moudra dobré kamarádky.
Knížka mne bavila a hodně mi toho dala. I když se počítám mezi tzv. kontaktní a respektující mámy. Vykládání netradiční mámy Druckermanové mi hodněkrát zvedlo náladu a vneslo svěží náboj a sílu v náročné věci, jakou výchova dětí prostě je.

05.10.2021

Hledáte knihu o výchově? Tak to jděte raději jinam. Chcete si přečíst oddechovou kulturní sondu do života američanky ve Francii? Tahle kniha bude to pravé pro vás.

Kniha mi velmi připomíná titul Francouzské děti jedí všechno. Jak formou a jazykem, tak obsahem. Až jsem se pozastavila nad tím, proč je v hledáčku pořád Francie. Co ostatní země světa?
Autorka uvádí mnoho studií a vědeckých názorů. Zapomíná ale uvádět ty výsledky, které nepasují s francouzským pojetím výchovy. Vede to k několika paradoxním otázkám - na celém světě je pro děti přirozené se v noci často budit a kojit se, jen ve Francii výzkumy dokazují, že by miminka měla spát celou noc. A čirou náhodou je to ve věku, kdy matky přestávají kojit, jdou do práce a miminka šoupnou do jeslí. První dvě kapitoly a závěrečný happyend nepřinášejí čtenáři žádné zajímavé informace.
V dalších částech se pak dle francouzské výchovy doporučuje vybrečení starších dětí, hranice jsou někdy z mého pohledu nesmyslně přísné (například proč by si dítě nemohlo dát k pití džus místo vody), průběh těhotenství a porodu je obecně katastrofální (na zemi Odenta) a velmi šovinistický.
V textu se ale dají najít i světlejší chvilky - klidné matky se selským rozumem, předpoklad, že dítě rozumí a je schopné se učit, nevyrušovat dítě zabrané do hry, nastavování hranic.
Omáčka v podobě životopisu Doltové, historické stati o původu a vnímání jeslí v USA a ve Francii a kapitola o bilingvismu může být pro někoho zpestřením, pro jiného spíše otravou.

Co si z knihy odnést o výchově, co v jiných publikacích nenajdete:
- Počkejte. Nechte dítě chvilinku kňourat a dejte mu tak šanci uklidnit se samo. Neběhejte za ním hned, když něco potřebuje, ale v klidu dořekněte větu, domyjte nádobí a pak se potomkovi plně věnujte.
- Nespěchejte s vyučováním dovedností a dejte dítěti prostor k objevování (aneb nestůjte mu věčně za zadkem).
- Říkejte ne. Zákazy udržujte konzistetntí a uvádějte jejich důvod. Většinu věcí povolte, ale až poté, co se dítko zeptá.
- Pěstujte vztah k jídlu. Je důležité jej ochutnat, popsat chuť, strukturu, zvuky...Nebojte se servírovat sladká jídla.
- Příliš dítě nechvalte.
- Užívejte si čas pro sebe. Vztah rodičů je důležitý. Najděte si chvilky pro sebe a využijte je bez viny. Dítě není modla a nemusíte se mu zcela obětovat.
- Nechte jej žít vlastní život.