A v srdci láska přehled
Favel Parrett
Praha, 1938 – Eva s Máňou běží tryskem ulicí, vracejí se z posledního předválečného sletu Sokola. Nechtěně se srazí s mužem plným zloby, neúmyslně mu vyrazí klobouk z ruky… Jeho nenávist a nadcházející válka obrací všechno, co znají, naruby. Máňa si musí sbalit do hnědého kufříku celý svůj život a zachránit se emigrací do neznáma… Praha, 1980 – Desetiletý Luděk umí být neviditelný. Neustále běhá, skáče a dokáže se prosmýknout skrze šedivé mraky nízko nad městem. Luděk je svobodný. A všechno vidí. Ať si svět dělá, co se mu zlíbí. Ať si jde celý svět klidně k čertu, protože na něho čeká doma v teple babička. Jeho celý svět. Melbourne, 1980 – Malá liška se drží babiččiny ruky, když stoupají po schodech k jejich bytu ve třetím patře. Uvnitř je přivítá vůně tabáku z dědečkovy dýmky a čerstvě upečených koláčků. Tady je domov, který pro svou vnučku vybudovali čeští imigranti Máňa s Billem. Domov prodchnutý duchem daleké Prahy a milovaných, které tam zanechali. Je někde život snazší? Je jednodušší zůstat nebo odejít? Je možné i uprostřed největší tmy zahlédnout barvy? Křehký příběh Favel Parrettové je poklonou silným ženám, které všechno unesou a za všech časů udrží rodinná pouta. Je milou a mnohdy úsměvnou vzpomínkou na dobu druhé poloviny minulého století vyprávěnou z perspektivy šťastného dítěte obklopeného láskou. Je autorčiným vyznáním vlastním prarodičům, kteří pro ni vytvořili domov. Knížka je i poctou Černému divadlu Jiřího Srnce, které nejen za totality vnášelo barvy do černočerné tmy.... celý text
Literatura světová Pro ženy
Vydáno: 2020 , MetaforaOriginální název:
There Was Still Love, 2019
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize A v srdci láska. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (22)


Kniha mě dostala obálkou, pak jsem přečetla anotaci - Praha, Melbourne a dvě sestry.
Musela jsem si ji pořídit.
Taky jsem rok žila v Melbourne a neskutečně se mi stýskalo po domovině a hlavně mé sestře.
Tolik o mně.
Četlo se to samo, příběh vypráví několik členů jedné rodiny, převážně Luděk, malý kluk z Prahy, který úplně nerozumí tomu, co se děje a jen chce svou maminku zpatky. Ta ale jezdí s divadlem po celém světě.
Je to moc dojemný příběh osudu jedné rodiny, dvou sester, které nešťastná náhoda během těžkého období navždy rozdělila na tisíce kilometrů.
Snad jen škoda, že nevíme víc o malé lišce..
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha A v srdci láska v seznamech
v Přečtených | 58x |
ve Čtenářské výzvě | 14x |
v Doporučených | 1x |
v Mé knihovně | 79x |
v Chystám se číst | 34x |
Příběh není špatný, i když podobných knih s námětem rodin rozdělených válkou, politickým režimem či jinými nepříznivými okolnostmi je více a ty, které jsem četla, mně připadají mnohem lépe vystavěné. Tady se čtenář chvílemi ztrácí... Co mně ale vadilo mnohem víc, jsou faktické nesmysly, hlavně pokud jde o detaily života v Československu v roce 1980. Pro někoho jsou to možná prkotiny, ale pro mě důležitá součást dětství – a to, že autorka odkazuje na informace od bratránka, který jí údajně pečlivě popsal, jak to tu v té tobě vypadalo, na věci nic neměni. Například netuším, jak autorka přišla na to, že děti v roce 1980 běžně měly kovové sáně, které se snadno daly přenést na zádech. To jako že byly z duralu nebo podobné slitiny? Standardem tehdy byly dřevěné sáňky s výpletem na sezení z tkaniny (umělé lýko nebo tak něco). My je neměli, naopak jsme jezdili na celodřevěných po rodičích (a brácha o pár let později dostal i plastové boby, které byly taky hodně populární). Všechny ty sáně měly kovové skluznice, které se daly vyměnit (aspoň tehdy to tatínkové dovedli, prostě sundali takový ten kovový pásek a drobnými hřebíčky s hladkou hlavičkou přiklepli jiný). Jo a pak jsme měli na půdě sáňky celé železné, ty pocházely snad ještě z období 1. republiky. Ale dítě by je na zádech rozhodně neuneslo, myslím, že i dospělý by se zapotil.
Podobných detailů by se našlo více. Například vaření... no já nevím, která výborná kuchařka by doma rodině předložila k obědu housky se sýrem, salámem a nakládanýma okurkama, aby údajně ušetřila. Skoro to vypadá, že tohle jedli každý den, v tom případě by ale všichni museli mít minimálně kurděje a možná ještě další nemoci z nedostatku vitamínů. Navíc každý, kdo aspoň občas vaří, ví, že vaření ze základních surovin vyjde levněji (teda pokud nemusíte mít na talíři každý den maso). A většinou je i zdravější. I když o řízku se smaženými bramborami a s okurkovým salátem se smetanou, servírovaném tetou Máňou v Praze uprostřed léta, se to říct nedá. Myslím, že by z toho nejspíš všem bylo špatně (strávníky byli tři senioři a jedno dítě). Navíc jestli chtěla autorka ukázat něco typického, tak to se taky nepovedlo, okurkový salát se smetanou je doménou Bulharska, Ruska a některých dalších zemí od nás na východ... jen takový drobný detail.
Ale už toho raději nechám :-). Knížka se hodí do letošní výzvy a jelikož vyšla v originále mimo EU a do češtiny ji přeložila žena, tak minimálně do dvou témat. Ráda ji pošlu dál a doporučuji ke čtení těm, komu na detailech moc nezáleží nebo později narozeným, naopak hnidopichům 50+ raději ne :-).