Adam a Eva přehled

25.06.2021

(SPOILER) Příkladná a nebezpečná kniha. Není divu, že Jan Kozák byl předsedou Svazu čs. spisovatelů v průběhu normalizace, protože tato kniha je ve všech (!) ohledech příkladnou normalizační prózou. Mate tělem. Je napsaná stylisticky plavně, navozuje pocit vrostlosti do země, vkořeněné do půdy a podřipské krajiny. Je to svým způsobem bakchanálie, je to oslava práce, je to velké gesto odkazující k prvotnímu ráji. V určitých ohledech stylem kniha připomíná Rollandova Dobrý člověk ještě žije s jeho Colasem Breugnonem. Toto všechno je síť, ve které čtenář snadno uvízne a uvelebí se, aniž by si uvědomil, že je to síť zákeřného pavouka křižáka. Tato uvelebenost je čistě normalizační, umrtvující ve čtenáři mravní hodnoty. Ano, hlavní postava se snaží o velké dílo, za kterým jde, a naráží na nevůli (to by nebylo dramatické dílo, a v reálném socialismu taky byly překážky), musí jít přes překážky. A ty jsou např. u kolegy (který získal v hieararchii funkci, ačkoliv byl mladší a navíc je křivák), pak u nadřízeného ve Státním statku, který nemá rád inovace, protože má omezený rozhled - jak by ne, když je původem domkář a jeho rodině se nechtělo odevzdat svůj majetek do družstva při kolektivizaci, a pak u vedoucího, který má na starosti výkup ovoce, ale je podvodník, šmelinář a rozkrádač socialistického majetku. Celý projekt se nakonec podaří, protože je tam ještě jedna postava - vedoucí tajemník strany na okresu, shodou okolností kamarád hlavní postavy z dětství, který všechno shora prosadí. A první koš vypěstovaných broskví putuje jako dík právě jemu.
Tedy - hlavním poselstvím knihy je, pokud překážky, které ti nastavuje život (sokové, bývalí kulaci a šmelináři), překonáš, obrať se na Stranu, která se za Tebe vždy postaví. Ale pozor - jen, pokud od malička paseš ovce s budoucím vedoucím straníkem. Je neuvěřitelné, že Kozák tyto zvrácené vztahy nastavuje jako přirozené, i to je svědectví nejen o něm, ale i o době. Ještě je tam osobní roviny, získání ženy a velké podporovatelky, smyslné a erotické, téma rodiny (nevlastní syn se vrací ze základní vojenské služby a hodně mu to prospělo, už není flink, ale dělný), což je rovina, která má být v kontrastu, ale není. Celý ten plavný jazyk je jedním velkým kýčem, prázdnými slovy, vnitřní monology a dialogy jsou nepřesvědčivé, celá poloha zemitosti je umělá. Jsem moc rád, že jsem si to přečetl. Rozhodl jsem se po tom sáhnout, když jsem si nedávno přečetl první Kozákovu povídku ze 60. let o Marianně Radvakové, která byla skvělá a zajímalo mě, kam to vedoucí československých spisovatelů dotáhl a jak se vyvinul. V příkladnou nepravděpodobnou lež, mravně umrtvenou. Pěkně kvete pod Řípem socialismus.