Smrt v sutaně přehled

22.04.2020

Moc hezký zážitek a příjemné čtenářské překvapení! Konzumuji detektivky zřídka (naposledy jsem se v zimě potkal s Maigretem a konstatoval, že u jednoho setkání také zůstane) a nestačil se divit, jak pečlivě a umně paní Jamesová dokáže vykreslit vnitřní svět i osobní historii jednotlivých postav. Skoro jako bych se ocitl na stránkách společenského románu – zdálo se, že s nimi autorka zachází velmi jemně, budoucí podezřelí nám prostě byli představení jako věrohodné lidské bytosti, křehké a zranitelné. Jasně, bylo to primárně pro potřeby děje (aby bylo z čeho zaplétat zápletku :-), ale stejně...
Pro komandéra Dalglieshe není možné nemít slabost. Jeho vnímavý přístup k lidem hodně kontrastuje s jinými slavnými detektivy, kteří kriminální případy redukují pouze na intelektuální hlavolam a k otřeseným pozůstalým příliš ohledů nemají (ano, Holmesi a Poirote, teď mluvím o vás dvou! ;-). Vyniklo to nejvíc ve chvíli, kdy se Dalgliesh při výslechu nechal unést antipatií, byl na malý moment ostře sarkastický ... a okamžitě si to uvědomil a hodil zpátečku. Cítil jsem v tom obavu z toho, aby se v neustálém kontaktu s krutostí zločinů nestal sám necitlivý k lidem. To bylo hodně pěkné. Byla to inspirace, kterou bych na stránkách detektivního románu nečekal.

Odhalování zločinů mě nakonec bavilo asi nejmíň, a musím říct, že jsem vyšetřovací části četl docela nepozorně. Neměl jsem ambice Dalglieshovu týmu pomáhat ani je trumfnout tím, že na viníka přijdu před nimi, takže jsem příliš nesledoval ty všelijaké časové posloupnosti a různé podobné detektivkové věci.
Přesto jsem byl velmi napjat, jak to dopadne! Ale ne jak to dopadne mezi policisty a zločinci, ale jak to dopadne mezi Adamem a Emmou! To bylo totiž asi tak milionkrát zajímavější! A důležitější!!
Ale prozrazovat se v komentářích k detektivkám nemá, to vím, ani když jde o zápletku křehce milostnou...