ADIN - se psím spřežením na Jamal přehled

PÁR SLOV NA ÚVOD
Dobrodružný příběh jakoby z pera Jacka Londona se mi
začal naplňovat začátkem ledna. V tu dobu jsem již seděl
v autě Lada Niva, za sebou 1,5tunový vlek plný tažných
psů a potřebného nákladu. Mým cílem bylo město Bijsk
na řece Biji, odkud jsem plánoval start, a na soutoku řek
Bija a Katuň, už po řece Ob, vydat se na 10měsíční polární výpravu se psím spřežením západní Sibiří. Korytem
řeky Ob z podhůří Altaje jsem se dostal až do srdce poloostrova Jamal na 70° s. š.
Čekala mě cesta plná lopoty, vykoupená krásou přírody, přátelstvím psů a uspokojení dávných tužeb.
Obrovská řeka mi přichystala mnohá překvapení, fascinovala mě svojí šířkou, při 40 °C pod nulou se pode
mnou bořil led zeslabený teplými přítoky, písek navátý
větrem na led řeky mi znesnadňoval cestu, sněhové duny
převracely půltunové saně a zlomenou ruku jsem léčil za
pochodu.
Po třech tisících kilometrech na středním Obu v Karymkary mně uplavaly ledy. Postavil jsem si pro sebe
a svých čtrnáct psů plachetnici trimaran a pokračoval
ještě tisíc kilometrů dál na sever po sedmé největší řece
světa a za nejvyššího stavu vody do Jar Salé. Když už
jsem nemohl dál po vodě, sehnal jsem vrtulník a další
stovky kilometrů přeletěl. Neodradilo mě ani letní počasí. Postavil jsem nové saně a jel tundrou po mechu. Konečným cílem byla jezera na 70° s. š., kam jsem koncem
července dorazil.
Ani zpáteční cestu jsem si neulehčil a s částečně ochrnutou nohou jsem pokračoval na lodích Obské floty zpátky na jih ke svému autu. Nečekal mě už nikdo,
a v domnění mé smrti začali rozebírat auto. I to jsem vyřešil a za pár dnů nato jsem se již objímal se svou rodinou.