Adolf přehled

https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341546/bmid_adolf-HM6-341546.jpg 4 13 13

Koupit Ekniha zdarma Antikvariát

Nedlouhý román „Adolf" byl napsán r. 1816. Je to jediné beletristické dílo, které svého autora, politika a publicistu, přítele paní de Staël, přežilo. Tehdy oblíbenou formou pamětí, dopisů, nalezeného rukopisu (Werther) je v knížce vylíčen vývoj vztahů třicetileté ženy a jejího o deset let mladšího milence od prvního vzplanutí jinochova až po smrt Elenory. Elenora obětovala Adolfovi vše, společenské postavení, jmění, lásku svých dětí a nakonec i život, přesto se však stala milenci přítěží. Děj je v podstatě omezen pouze na dvě osoby. Constant se stal jedním ze zakladatelů světového psychologického románu.... celý text

Literatura světová Romány

Vydáno: 1903 , J. Otto - Ottovo nakladatelství
Originální název:

Adolphe, 1816

více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Adolf. Přihlašte se a napište ho.

Nové komentáře (4)

26.04.2024 2 z 5

žlučníkář

Dolfínkovo povídání je velice krátký, a protože to bylo rychlý, evidentně jsem to četl špatně. Nesmí se to proletět rychle jako blesk, při odkládání odchodu do práce a vysedávání na porcelánový židli. Musí se při tom trošku přemejšlet. Já letěl rychle a přemejšlel jsem leda tak o tom, jak dlouho nechat naložený maso v jogurtu a tandori masale, a taky jestli to budu zapíjet mlíkem, nebo budu muset jet přikoupit pívo.

Když jsem letěl tak rychle, odnesl jsem si z toho akorát to, že byl Dolfík nasranej na tatu, možná se nesnášeli. Pak tam byla nějaká pani, kterou Dolfi odloudil od hraběte a najednou tády dáááá, tádydy dáááá.
Najednou v tom byl takovej citovej guláš, jako nějakej svůdcův deník. Moc se tam kvedlalo vařečkou, což není dvojsmysl, ale možná metafora, furt se tam něco přisejpá, nic nejde vzít zpět a celej recept končí, za pomalého míchání lejeme do hajzlu.

Tohle čtení nebyl úplně můj rybníček, ale možná tomu dám ještě jednu šanci při lepších podmínkách a rozhodně ne jedním okem sem, druhým okem tam. Třeba pak změním i hodnocení. Vlastně jsem to nemusel hodnotit vůbec, když jsem pako.

30.08.2023 5 z 5

engelmar

Mě toto dílo přišlo velmi silné, je to hodně stará kniha, četl jsem i hodně starý překlad z dob Rakouska Uherska Rudolfa Trauba (jméno mi nic neříká) z knihy voněl čas,. Jména jsou zmiňována jako P****, T**** atd. Což nevím, jestli byl autorův záměr, nebo věc překladu, nikdy jsem se s tím nesetkal. Je to krásný popis lásky, která se přejí, trochu mi to připomíná knihu Milá Páně Alberta Cohena. Jak vlastně Adolf zůstává Elonorou ze soucitu a oba dva tím ničí, nedokáže žít s ní, ani bez ní.

Nevím, co si myslet o Adoflovi, člověk, který se nějak utápí ve svých pocitech, asi to výstižněji než já napsal autor v korespondenci dvou lidí na konci knihy a to touto větou.

Nenávidím onu chabost, která stále viní jiné ze své vlastní nemohoucnosti a nevidí, že zlo nevězí v bližních, ale v ní samé. Byl bych sám uhodl, že Adolf byl potrestán za svou povahu právě svou povahou, že nedal se pevně určenou drahou, že nezaujal nijak prospěšné povolání, že svoje schopnosti nestrávil jiným způsobem, než svými vrtochy.

Kdyby to napsal současný autor, tak bych to viděl na 3 - 4 hvězdy, ale tím jak vidím, že to napsal takřka 200 let mrtvý autor mě to dojímá k slzám, jak některé věci a určití lidé se stále opakují. Roky ne roky. Nemohu jinak, než dát 5 hvězdiček.