Agresivita v psychiatrii přehled
Klára Látalová
Odborná publikace určená psychiatrům, zdravotním sestrám, studentům lékařských a zdravotnických oborů výborně poslouží i všem pracovníkům, kteří se ve své praxi setkávají s klienty, u nichž se projevují sklony k agresivnímu chování (lékaři rychlé záchranné služby, praktičtí lékaři, pracovníci pomáhajících profesí). Kniha čtenáře seznamuje s hlavními projevy zjevné i skryté agrese, vysvětluje její příčiny a zákonitosti. Zabývá se nejen násilím namířeným vůči okolí, ale i agresivitou pacientů vůči sobě samým – sebepoškozováním či sebevražedným jednáním. Autorka přehledně uvádí diagnózy a poskytuje doporučení pro prevenci a pro případnou léčbu. Upozorňuje na možnosti agresivního chování vzniklého na základě úzkosti, strachu, nejistoty, obav či nízkého sebehodnocení.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Agresivita v psychiatrii. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Agresivita v psychiatrii v seznamech
v Přečtených | 4x |
v Knihotéce | 4x |
v Chystám se číst | 5x |
v Chci si koupit | 2x |
Autorovy další knížky
2010 | Bipolární afektivní porucha |
2013 | Agresivita v psychiatrii |
2016 | Panická porucha |
2015 | Suicidialita u psychických poruch |
2013 | Psychiatrie v primární péči |
(SPOILER) Autorka umí psát knížky a i tady čtenáři podává ucelený přehled na ožehavou problematiku v oblasti psychiatrie. Agresivita může mít mnoho forem a může se v nějaké formě projevovat prakticky u každého člověka (myšleno - neurotypika), a tím spíš u lidí, kteří mají nějaký psychický problém.
Kapitoly jsou (když pominu úvod, definice agresivity apod.) členěny na základě diagnóz: agrese u diagnóz - schizofrenie, bipolární afektivní porucha, deprese, disociální porucha osobnosti, hraniční porucha osobnosti, maligní narcismus (který v oficiální klasifikaci MKN/DSM jako takový není, tudíž tuto kapitolu vnímám jako zbytečně matoucí a stačilo by se zaměřit čistě na narcistickou poruchu osobnosti, u které je známo, že ta impulzivita a agrese také může být)... snad jsem si teda vzpomněla na všechno. A mezitím nějaké možnosti terapie, včetně nefarmakologické i farmakologické.
Autorka samozřejmě zmiňuje, že neznamená, že má člověk duševní nemoc/problém, že musí být automaticky agresivní.
Co mi ale vadilo byla jistá nepropojenost poznatků, některé kapitoly mi přišly zbytečně krátké a zaměřila bych se u nich ne ani tak třeba na výčet možností psychoterapie, ale jak s takovým člověkem v danou chvíli jednat.