Kdykoliv přehled

28.09.2024

Již potřetí se vracíme do internární školy ve Skotsku. Již potřetí (a myslím, že i naposledy) se dívame na zlomené postavy, které bojují sami se sebou, se svými psychickými a protentokrát i fyzickými problémy.

Postavy jsou dobré, nebavily mě tolik, jak by teoreticky mohly, ale Colin to za mě zachraňuje, a to i proto, že nám ukazuje, že nejenom dívky mají psychické problémy a nejen dívky si dokážou fyzicky ublížit. A pak je tu to diabetes, se kterým jsem se v knize (a už vůbec ne YA) dosud nesetkala. Co se týče Olive, tak té mi bylo líto, ale (bohužel) jsem si k ní nevytvořila žádný vztah. Bývalé hlavní (v tomto díle vedlejší) postavy byly příjemné zpestření, ale (bohužel²) jsem zapomněla, že měly nějaký charakterový rys (okej, Tori je ukecaná a relativně otravná ale zbytek?).

Samotný děj byl příjemný, četl se rychle, měl docela spád, nebyl tam žádný extra zvrat, což se ale ani nedalo očekávat. Je to takové pomalé, melancholické, dojemné a relativně hezké.

Je to prostě typická romatická kniha (potažmo série) od neměcké spisovatelky, která přináší nějaké ty hlubší rozbory emocí, problémy se sebou a podobně.
Rozhodně to není špatná série, ale ani není nezaměnitelná... já už teďka horko těžko vzpomínám, o čem byla jednička, protože ano, čtu hodně, a naneštěstí si pamatuju jenom knihy, které mi vystřelily díru do hlavy (a tohle tam nepatří).