Ako, prosím? přehled
David Lodge
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94450/mid_ako-prosim-2RO-94450.jpg
4
72
72
Profesor Desmond Bates odchádza do predčasného dôchodku. Vôbec si ho však nevie užívať. Chýba mu zmysluplná rutina akademického života, no vedecká práca ho už nenapĺňa. Kým on sa lúči s profesionálnym životom, manželkina kariéra začína prekvitať. Jeho úloha sa zredukuje na muža v domácnosti. Monotónne dni mu narúšajú len únavné návštevy Londýna, kde chodí kontrolovať svojho tvrdohlavého 89-ročného otca. To všetko však nie je nič v porovnaní s jeho problémami so sluchom. Hovorí sa, že hluchota je smiešna a slepota tragická. Je to naozaj tak? Práve vďaka svojej hluchote sa Desmond nechtiac zapletie s mladou ženou, ktorej správanie ho vyvedie z rovnováhy. Ako, prosím? je vtipný a zároveň dojemný román. Je to skvelá úvaha o snahe muža vysporiadať sa s hluchotou a smrťou, starnutím a smrteľnosťou, komédiou a tragédiou v ľudskom živote.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Ikar (SK)Originální název:
Deaf Sentence, 2008
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ako, prosím?. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (16)
Tak já jsem asi četla úplně jinou knížku, protože humor žádný, zato neuvěřitelně nudná splácanina. Podle anotace jsem se mylně domnívala, že půjde o odlehčené čtení klasika britského univerzitního humoru, třeba něco jako Šťastný Jim. Že hlavní zápletkou bude to, že do života stárnoucího a nahluchlého profesora vtrhne činorodá studentka a převrátí mu (humorným způsobem) důchod naruby. Ale jde spíš o deníkové záznamy staršího člověka, který špatně slyší, který má ještě staršího otce (ten je prototypem zanedbaného, umanutého a ne už moc soběstačného důchodce) a který má mladší manželku, s níž si zrovna moc nerozumí. Takže spíš depresivní čtení. Teprve na straně 107 se objeví avizovaná studentka a je to ještě horší, protože je psychicky vyšinutá, tak trochu stalkerka a vydírá ženaté chlapy přes sex. Do toho autor zakomponoval, co ho zrovna napadlo, třeba podrobné popisy cvičení a her na kurzu odezírání (nudné), různé lingvistické poučky (nudné, a to jsem lingvistiku studovala) nebo mnohastránkový popis návštěvy Osvětimi (naprosto bez souvislosti s dějem, jako slohové cvičení gymnazisty - super nudné, a to jsem knížku o Osvětimi sama vydala).
Příšerně nudná kniha, z níž jsem dokázala přečíst asi tak třetinu a konec, abych věděla, jak to dopadlo. Spisovatel tam zvládnul ještě nasázet pasáž o umírání otce po mrtvici a dokonce i o umírání bývalé manželky na rakovinu. Takže nejen že je to splácanina, ale ještě je z ní nehezky na duši. Pokud máte zrovna splín, rozhodně to nečtěte, těch pár vtípků na začátku to nevytrhne, navíc jsou všechny na téma "nevzal jsem si naslouchadlo (protože jsem blb) a teď nerozumím, co ostatní říkají".
Mnohé ale vysvětluje fakt, že Lodge to napsal asi v sedmdesáti. Možná jeho dřívější knihy dobré jsou, asi ano, když ho proslavily. Ale měl s psaním včas přestat. Nejenže totiž nedokázal dát dohromady smysluplný a dobře napsaný příběh, ale bohužel nekontrolovatelně ventiluje i své chlípné fantazie. Takže si čtenář "užije" studentku od pasu dolů nahou, ana v rudě osvětleném pokoji čeká na výprask na holou. Nechybí nějaký ten orální sex, fetišismus s nepranými kalhotkami... Prostě zestárlý úspěšný spisovatel, toho času už jen vilný stařík, si chtěl dokázat, že ještě umí napsat dobrý román. Ale neumí.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2010 -
Magnesia Litera
(Litera za překladovou knihu)
Kniha Ako, prosím? v seznamech
| v Přečtených | 97x |
| ve Čtenářské výzvě | 15x |
| v Doporučených | 7x |
| v Knihotéce | 54x |
| v Chystám se číst | 43x |
| v Chci si koupit | 5x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1980 |  Hostující profesoři |
| 2000 | Svět je malý |
| 2006 | Den zkázy v Britském muzeu |
| 2009 | Nejtišší trest |
| 2012 | Výkvět mužství |
Přečteno v originále.
Skoro se mi to chce označit za humoristickou knihu, která se trpkým humorem vypořádává s tématy hluchnutí, stárnutí i umírání. Nevěděl bych, co od knihy dopředu čekat, rozhodně bych si ale nemyslel, že to budu hltat se stejným zaujetím a nadšením, jako bych četl napínavou detektivku nebo strhující dobrodružný román. David Lodge umí transformovat nejvšednější strasti stárnoucího profesora v pohlcující příběh, který možná nemá úplně uspokojivý konec, který mi ale jako mladému dospělému výborně přiblížil svět intelektuálního důchodce. Hraničně perverzní fantasie o psychotické studentce nevyjímaje.
Přesto to asi není zrovna knížka pro každého. Nevím, jak bych se na ni tvářil, kdybych ji četl v překladu a bez jazykovědného vzdělání. Na druhou stranu, v takové situaci bych se k ní asi nedostal vůbec.