Alespoň prozatím přehled

07.10.2024

(SPOILER) Moje třetí a jejich první kniha od YA.čtu, s odvážným rozsahem kolem 350 stran (a ano, písmo je zde opravdu drobné). Zprvu se mi moc nelíbila malůvka na ořízce, ve stylu drobných obrázků na přebalu knihy, ale když mi došlo, k čemu se to všechno váže (včetně jednoho srdíčka prostřeleného šípem), vzala jsem ji na milost. Jen škoda, že kniha z knihovny je zatavená v obalu, takže mapku lze otevřít jen velmi obtížně (ona ale k orientaci v ději až tak nezbytná není), a že vzadu je přelepená obřím čárovým kódem. (Jak mám libereckou knihovnu ráda, zde musím smutně pronést, že to šlo nalepit i jinam.)

Pokud bych měla něco vyzdvihnout, tak je to styl autorky a jazyk, jakým je kniha psaná. S ohledem na to, že je AS mileniálka, je to opravdu dobrá práce. Když mi bylo náct, tak jsem romány pro dívky nečetla, Rudolf mě nezaujal vůbec a Lanczovou jsem objevila až na VŠ a už tehdy na mě reáliemi 90. let působila jako retro. Těší mě proto, že pro současné náctileté existuje současná autorka píšící současné knihy. (Kvůli zasazení do konkrétní doby možná jednoho dne taky budou působit jako retro?) I když náct už mi není nějaký ten pátek, příběh se mi líbil a vykřesal ve mně vzpomínky na moje první lásky a zamilování, včetně toho pocitu neuvěřitelnosti, že cit je opětován a vyvolená bytost jeví taky zájem.

Přesto oproti ostatním knihám vydavatelství jednu hvězdičku srážím. Předně mi nepřijde, že by období corony a nouzových stavů bylo reflektováno tak, jak si ho pamatuji, a to včetně délky doby různých vládních opatření (nebyla jsem na střední, ale nouzový stav skončil dřív než v červnu). Coronavirus tvoří kulisu příběhu, ale je reflektován spíše okrajově, zcela chybí vypjatost a polarita společnosti co se týkalo názorů na nošení roušek nebo později očkování. (Marina plánovala s kamarádkou vycestovat, ale „povinné očkování“ a prokazování se certifikátem zde úplně chybí.) Za mě to tedy úplně svědectví o té době není, na druhou stranu ale uznávám, že pro knihu to až tak důležité nebylo a možná by ji to zbytečně hyzdilo. (Doteď mám pocit, že roušky, očkování, povinné testování a další v lidech vyhrotilo emoce a zejména pokud měl někdo opačný názor, jedno zda byl zastáncem nebo odpůrcem, šli ihned do přímé agrese.)

Každopádně některé situace v návaznosti na dobu, kdy se děj odehrává, mi na knížce přišly nereálné. Stejně jako to, že by hrdinka náhodou měla na chatě maturitní šaty (o otcově a Václavově kostýmu nemluvě) nebo že by teprve ve svých 17 letech prožila první orgasmus při autoerotice. Nemluvě o tom, že obě rodiny bydlely vedle sebe dost dlouhou dobu, aby nějaká neformální sousedská komunikace proběhla dřív než v době corony.

Byť oba (zejména on) udělali mnohá ukvapená rozhodnutí, Marina i Jakub na svůj věk překvapivě velmi vyspěle analyzovali vlastní pocity a vnitřní motivaci a dokázali o nich mluvit. To neumí leckterý zralý dospělý :-). Jakožto dospěláka mě trochu iritovalo i to, jak vedlejší postavy v podání dospělých zcela ignorují, že se jejich děti toulají kdovíkde, a tak si žádná z nich nevšimla, že jejich děti tvoří pár. (Ano, kniha je psaná pro teenagery, kteří tohle asi vnímat nebudou, mně jakožto rodiče to lehce iritovalo. A to i s ohledem na to, že při prvním nouzovém stavu se všichni báli tak, že nosili roušky i když byli v lese úplně sami, takže by mě spíše zajímalo, kde se moje dcera celé dny toulá a s kým.) Kdybych knihu betovala já, tohle by byly moje zásadní připomínky, nicméně uznávám, že většina výtek zde uvedených se zrodila právě proto, že svým věkem nejsem cílová skupina. Kdybych byla mladší, tak by mě nic z toho zřejmě nenapadlo a vypálila bych plný počet hvězdiček. Protože napsané to bylo fakt dobře a čtivě, postavy (včetně vedlejších) byly sympatické, u knížky jsem se nenudila, její čtení mě bavilo a Marině jsem fandila. (Co 5 z 10 od Davida, já se v nějakých 16 letech na ulici od kolemjdoucích mladíků dozvěděla, že jsem 3 z 10…)

Plus: Coby Liberečáka mě bavilo, že se kniha odehrává v sousedství v Českém Ráji, i když Liberec tu byl jen zmíněn v návaznosti na nákup v Makru. A protože netuším, kde všude jsou v regionu lukostřelecké oddíly, představovala jsem si, že Jakub chodí trénovat „k lukostřelcům“ u nás, což je coby kamenem dohodil od našeho domu.

P.S.: Doslov autorky na mne silně zapůsobil. V kapse pořád žmoulám drobné, ale svůj los jsem si pořád nekoupila. Mám?

04.10.2024

Sedmnáctiletá Marina se odhodlá vyměnit fiktivní kluky z knih za spolužáka ze třídy. Domluví si rande, ale už ho nestihnou. Píše se rok 2020 a kvůli pandemii koronaviru se zavřou školy. Marina se tak se svými rodiči dočasně stěhuje z Prahy na venkov. Blíže poznávají své sousedy, mezi nimiž je i o rok starší Jakub. A Marina si postupně uvědomuje, že rande, které ji čeká ve městě, možná není to pravé, na které by chtěla jít.

Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Mariny. Příběh je rozdělen do deseti částí a mapuje dění roku, který změnil celý svět do podoby nošení roušek nebo zákazu vycházení. Na toto období nevzpomíná rád nikdo, ale v tomto příběhu není tím hlavním. Jen doplňuje romantickou linku v podobě první lásky.

Kniha je nádherná nejen zvenčí, ale i uvnitř. Ač má kniha poměrně malé písmo, čtení vám utíká doslova pod rukama. Měla jsem přečteno za dva dny, nešlo se odtrhnout. Všechny postavy jsou vykresleny reálně a přirozeně. České prostředí a romantika mi většinou nejdou dohromady, ale tady mi sedlo úplně všechno a objevilo se mi na tvářích i culení, které je u mě vždy důkazem toho, jak moc je příběh dobře napsaný.

Marina a Jakub byli sympatičtí hrdinové, u kterých jsem si užila každou etapu jejich vztahu. Ať už začátek ve stylu mírné hate to love, přes vyznání lásky, až k nějakému tomu zádrhelu, který musel nastat. Bylo tu krásně ukázané, jak je důležitá ve vztahu komunikace. Pokud něčí myšlenky nevyjdou nahlas, nikdy si nemůžete být jistí, co se tomu druhému honí hlavou. Marina a Jakub byli občas tvrdohlavé trubky, ale když už si konečně promluvili, stálo to za to. Dialogy tu byly naprosto famózní.

Kromě hlavních postav excelovali i jejich rodiče, Marininy kamarádky a především Jakubova mladší sestra Erika. Byla to roztomilá rozumbrada, která ty dva dokonale doplňovala svým humorem, bláznivými nápady a velkou dávkou energie.