Alko-holka, had Stress a čaroděj Jógóm přehled

22.03.2023

Tato kniha není moc známá, četla jsem ji už před lety, kdy jsem ji objevila v knihovně. Je zvláštní - a zároveň tak trochu nešťastná. Byla napsaná hlavně pro děti, s úmyslem přiblížit jim formou moderní pohádky problém závislosti na alkoholu. Realizování zcela originálního a neotřelého námětu se autorovi bohužel vymklo z rukou - ačkoliv se děj odehrává v pohádkových reáliích, použitá expresiva spolu s dalšími výrazy do dětského světa prostě nepatří. Svým stylem působí rádoby lehce a s nadsázkou, jenže vtip v ní citelně schází, přestože nějaké důvody k úsměvu nabídne.
Je tedy těžké vymezit, komu je kniha přednostně určena - malým dětem se do rukou zrovna nehodí: jejímu obsahu neporozumí, je pro ně příliš "dospělácká". Teenagerům se naopak může zdát "dětinská" /náctiletí si k tématu přečtou spíše nějaký "drsný příběh ze života", který bude psaný bez skrupulí, aby lahodil jejich duši/. A dospělým zase může vadit příliš znatelné didaktické zaměření textu.
Mě kniha zaujala: rozhodně je netradiční a značně neobvyklá. Asi nejvíc se mi líbily autorovy hrátky s jazykem, metaforami a personifikací: Poslední Putyka s hostinským Návykem, království Notoriků, postavy Deprese a Kocovina, víla Euforie, Delirium - a pobavilo mě, že v textu figuruje i chemická značka líhu. Také si vyhrál se zvukomalebností a text na patřičných místech hojně ozdobil citoslovci. Jsem ráda, že jsem se k ní po letech vrátila. Doporučovala bych ji spíše starším dětem - a navíc bych přidala i nějaké zasvěcení do problému, aby jim zbytečně neunikaly souvislosti.

"Zatočila se tak, že její vlasy na chvíli udělaly řetizkový kolotoč."
"No co čumíte?"
"Ty prašivej zmetku!"
"A hosté museli sledovat, jak se král Er zmítá, popadá dech a zápasí s neviditelným hadem. Když si pak král musel zavolat o víno, vypil ho naráz celý džbán. Ale to už bylo vína příliš i na mladého a silného krále a král Er začínal být... opilý. Všechno se mu rozpíjelo před očima jako kaňka na pijáku, nohy měl vratké jako tehdy na své svatbě, ale pocit, že je velmi silný, ho neopouštěl. Ba naopak, připadal si ještě silnější než kdy předtím."
"Druhý den byl na hradě hrozný zmatek. Královna Milidunka střídavě plakala, starala se o malého Giga a zatínala v odhodlání zuby. Každá její slzička prolitá za krále se jí na tváři změnila v malinký drahokámek, který se skutálel na zem."
"V tu samou chvíli ležel holoubek ušatej na zemi v lese, daleko, daleko od svého hradu. Ačkoliv právě nastávala noc, král Er neusínal, nýbrž se zrovna probouzel. Spal totiž tvrdě celou tu dobu, přestože ho Alko-holka s hadem nesli dlouho, cestou necestou, polem nepolem, lesem nelesem..."
"Rozhlížel se kolem sebe... a v hlavě mu zase dělalo to bem bem bem bem. To byli ti známí kováříčci. Ale tentokrát používali kromě kovadlinek na tlučení ještě malé mechanické svěráčky. Do těch svěráčků sevřeli kdejaký živý nerv, který měl král v hlavě, popadli pilníčky a začali ty živé nervy těmi pilníčky obrušovat vízzůů... vízzůůů...... vízzzzůůůů!"