Alrúna přehled
Hanns Heinz Ewers
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/253427/mid_alruna-Sm2-253427.png
4
45
45
Kniha se volně inspiruje středověkou německou legendou, jejímž hrdinou je člověku podobná bytost zrozená z kořene mandragory, která vyrostla pod šibenicí oběšence. Podle alchymistů totiž oběšenec naposledy na smyčce ejakuluje a země pak vstřebá jeho poslední sílu, z níž povstane právě mandragora. Kořen takové mandragory se používal pro nápoje lásky a její plod usnadňoval početí. - Ewersova kniha z roku 1911 se od tohoto mýtu zčásti odchyluje a přejímá prvek umělého oplodnění. Profesor Jakobten Brincken, který studuje zákony dědičnosti, získá sémě oběšence a oplodní jím ve své laboratoři prostitutku. Ta počne dítě, které profesor adoptuje. Brincken pojmenuje děvčátko Alrúna. Ta však jako dospělá trpí obsedantní sexualitou a vyhledává perverzní vztahy. Když se ale dozví o tom, za jakých okolností přišla na svět, rozhodne se svému "otci" Brinckenovi pomstít.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Alrúna. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Nestává se mi často, že bych tápal, co bych do komentáře ke knize napsal. K podivuhodné knize Alrúna můžu s klidem napsat, že jde o bravurní příběh, který vás asi jen tak nepustí, pokud mu dáte šanci. Postrádá totiž nudné pasáže, naopak jde o jakousi syntézu mnoha žánrů, ze kterých lze uvést drama, thriller, romanci, psychologický román, dekadenci, okultismus... Jsem moc rád, že jsem opět sáhl po knize, kterou stálo za to přečíst a nešlo tak o zmařený čas. Inspirací k přečtení mi byla i zajímavá osobnost autorova, kterou Hanns Heinz Ewers bezesporu je.
Užil jsem si to. Nečekal jsem nic než prapodivnou knihu. Dostala se mi prapodivná kniha. Řekl bych, že to je dílo sarkastické, bezohledné a umazané a správně zvrhlé. Nikdo tu není moc sympatický. Autor se docela vyžívá v rozkladu, zániku, marnosti, zatuchlosti, ohnilosti, slabosti, lenosti. Nikdo zde není normální, ani se o to nesnaží, všichni jsou vězni sami sebe, nebo okolností - a kdo není, je na útěku. Úchylky a fetiše nepřináší radost, ale jsou slabostí, nástrojem vydírání atd. Má to béčkový děj napsaný áčkově. Za některé pasáže by se nemusel stydět ani Thomas Mann.
Co se týče jazyka, ono "cák" a "nýčko" (níže zmíněné jako otravné) je věnováno důsledně jen přímé řeči jedné postavy, aby byl vyjádřen její poněkud otravný a zabedněný charakter - kdo tohle nerozpozná, bude opravdu o lecos ochuzen. Přímé řeči ostatních jsou jiné, kus od kusu a vyprávění je takové německé romanticko-analytické s trochou poetiky a trochou naivity.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Alrúna v seznamech
| v Přečtených | 50x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 48x |
| v Chystám se číst | 33x |
| v Chci si koupit | 8x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Alrúna: příhody živoucí bytosti |
| 1924 | Čarodějův učeň |
| 1916 | Srdce králů a jiné hrůzné příběhy |
| 1994 | Pavouk |
| 1916 | Pavouk / Strašidlo |
„Pocházím ze země – a stvořila mě moc.“ Když to přeženu, zjednoduším a zlehčím, Alrúna, bytost zrozená ze semene popraveného zločince a šestákové kurtizány by mohla být matkou Damiena Thorna. Tohle není ani tak mysteriózní (jako, že jo, samozřejmě), ale spíše temné drama o jednom pokusu a jeho dalekosáhlých následcích, inspirované starými pověstmi. Dnes už to možná tak nepřekvapí a nemá to tu sílu, ale musím Ewersovi uznat jeho syrovost a ryzost, kdy, když na to přišlo a bylo třeba, nijak neuhýbal pohledem ani perem a napsal věci tak, jak probíhají a jak se dějí. To vlastně i dneska může zarazit a překvapit, což se u mě stalo, ale hrozně mě to těšilo. I to z románu tvoří nádherné ryzí temné a napínavé (v první třetině i silně atmosférické) dílo, s hodně zajímavou a působivou titulní hrdinkou. Aneb když zlo je bezprostřední a ne zcela vědom si sebe sama.