Americké putování přehled

01.10.2023

Amerika osmdesátých let z pohledu manželů Rovenských. Cestopis, který stojí za to si přečíst. Není totiž povrchní, snaží se proniknout k podstatě věci, vidět plně souvislosti, poznat zemi, která je různorodá nejen geograficky, ale také etnicky, kulturně, politicky, hospodářsky a technicky, není vůbec jednoduché a samozřejmě by to bylo na daleko obsáhlejší knihu. Cestopis se dobře četl, je zajímavý a kupodivu není poplatný době, objektivně napsaný.

23.12.2021

"Najednou stojíte před ocelovým zábradlím. Silnici se postavila do cesty nepřekonatelná překážka. Velký kaňon. Jeden z divů světa. Osm až dvacet čtyři kilometrů je z jeho jižní římsy na římsu severní. Délka 350 kilometrů, hloubka více než půldruhého kilometru. Hluboko pod námi krouží ptáci. Je absolutní, majestátní ticho. Teprve po chvíli zaslechnete zezdola tiché šumění. Někde daleko zahlédnete jen zelenou stužka Colorada."
Takhle životně, místy až beletristicky, s plno postřehy, historickými odbočkami (k vývoji automobilů, filmu, vzniku hippies, ropných problémů na Aljašce, samozřejmě vztahu k Inidánům....) je celá reportáž napsána. Pro člověka, který na těch místech byl, je to zážitek (citát o kaňonu podepisuji...), a pro čtenáře, který tam nebyl, je to způsob líčení, který je živý, neencyklopedický, a přitom napěchovaný informacemi. Je vidět, že autoři strávili v USA souvisle 4 roky, z knihy je cítit jistý druh pochopení pro americký svět. Není to tedy jen okouzlení, které by navíc v roce vydání (1988) mohlo být ideologicky pokřivené - jistě, že v New Yorku se autoři baví i s lidmi na ulici, na podpoře, mluví s lidmi, kteří bylo v Detroitu vyhozeni z práce, ale z toho cítit nějaké "zadání", aby vykreslili Ameriku jako "hnusnou kapitalistickou zemi". Díky tomu, že byli novináři a měli velmi exkluzivní akreditaci (i do Bílého domu, kde viděli mnoho tiskovek R. Raegana), dokážou psát tak, že USA z knihy vychází velmi plasticky. Autoři jsou si toho dokonce vědomi, že se jakémukoliv zadání vymkli (píší o tom skrytě i v úvodu a závěru). Taky byla asi příznivá perestrojková doba pro vydání, kdy už žádní cenzoři do toho nevstupovali.
Číst reportáže z poloviny 80. let je taky zajímavý dobový dokument. Spousta věcí už zastarala, nebo už není (ne jen WTC), některé postřehy jsou z dnešního pohledu úsměvné (třeba se tam mluví o nadějném počítačovém chlápkovi, nějakém Billu Gatesovi). některé věci musely být zase pro tehdejší čtenáře neuvěřitelné a dnes se nad tím už ani nepozastavíme. Tady musím uvést příklad: "Provázel nás zástupce ředitele televize pan Brown. Zajímali jsme se především o pořady a jejich skladbu. Otázka: Proč je na obrazovkách tolik pořadů, které ukazují zločin? Odpověď: Jsme komerční televize a musíme si vydělat. vyděláváme na reklamě a za tu dostaneme tolik, kolik lidí nás poslouchá. A lidé se nejraději dívají na to, kde je hodně krve a násilí. Otázka: Necítíte spoluvinu na tom, že Dallas patří mezi města s největším počtem zločinů v USA? Odpověď: Víme o tom, ale co máme dělat, lidé to chtějí a my musíme vydělávat...."