Anarchismus, příběh revolty přehled

19.09.2020

Anarchismus byl bezesporu u počátku mnoha velkých myšlenek. Ale vždy jen na počátku, nikdy neudělal ani druhý krok. Co je anarchismus? Organizace bez vyšší autority (ani anarchisté často nejsou tak nivní, aby chtěli zrušit organizaci úplně). Pokud zrušíte stát, soukromý majetek a další věci, na kterých se zakládá (vynucená) autorita, lidé se nějakým nevysvětlitelným zázrakem sami dohodnou. Dělat se bude to, na čem se domluví všichni (nebo to neřeknou takhle, ale hodně podobně). Dovedete si to představit v praxi? Vždy se najde někdo, kdo je proti. Komu se něco nelíbí. Můžete vytvořit maximálně malé, příliš neefektivní skupinky, ale větší společnost tak prostě organizovat nejde. Kniha ukazuje v plné síle tragédii anarchistických myslitelů, utopistů, kteří jsou naprosto mimo realitu a shodnou se jen na myšlenkách tak obecných, že je nelze uskutečnit, jak se objeví něco konkrétního, hned někdo zjistí, že to není ten pravý anarchismus. Marxismus měl mnoho chyb, ale alespoň nějak by fungovat mohl (a možná i lépe než minulý socialismus, protože ten byl postaven na svrchované vládě zaostalého Ruska – je naprostý div, že socialismus z té zaostalé země udělal rivala nevyspělejší země – USA). Anarchismus by však fungovat nemohl. Nějaká autorita přesahující tu, která vzniká naprosto dobrovolně je vždy potřeba, jinak se lidé nedohodnou na ničem podstatném – možná na drobnostech a nicneříkajících tautologiích (všichni se dohodnou, že něco máme dělat lépe, ale už se nedohodnou, jak se to má vlastně dělat správně). Mimochodem bylo několik malých obcí (u velkých je to úplně nemožné), které se pokusili lidé řídit tak, že se všichni na všem chtěli dohodnout – nakonec to dopadlo tak, že lidé na schůze a rozhodování neměli čas a obec se stala řízená v podstatě stejně, jako všechny ostatní. Mimochodem kniha uznává, že anarchisté někdy používají násilí k prosazování myšlenek – tedy, zajišťují si tak autoritu, a to mnohem horším způsobem, než to dělá například demokratický stát. Velmi dobře tak ukazují, jak jsou lidé, včetně nich, schopní se dohodnout na tom jejich ráji. Ovšem anarchisté jsou podle knihy častěji mírumilovní, a těch pár, co zabíjí je zanedbatelných (podobná tvrzení dnes znějí o muslimech, ale to je spíše jen takové rýpnutí, nepochybuji, že anarchisté a muslimové mají zcela jiné ideály a není proto dobré to srovnávat). A nutno podotknout, že ti, kteří násilí nepoužili, nikdy nedosáhli ve společnosti žádného většího úspěchu, o založení nějakého anarchistického území vůbec nemluvě, to se nepodařilo ani těm, kteří násilí použili. Proč tomu asi tak je? Další zajímavé tvrzení v knize je, že anarchisté bojují za ekologii. Už vidím, jak bez autority přesvědčí pravověrné kapitalistické konzumenty, aby se omezovali kvůli ekologii (jak by podobná diskuse vypadala, vidíme na případu Grety Thunbergové). A myslím, že dohodnutí na sociálních problémech, práci či podnikání by bylo mnohem horší. Anarchisté vyžadují sociální rovnost (s výjimkou těch, kteří prosazují totalitu kapitálu, jak anarchokapitalisté) – myslíte že se na tom někdy lidé dohodnou bez působení „nepřirozené“ autority?
Nicméně něco se anarchistům povedlo. Podíleli se na mnoha sociálních reformách (samozřejmě s násilím nebo jeho hrozbou). Podíl na svátku práce, vynutili (spolu s odbory a dalšími) na kapitalistech v USA osmihodinnou pracovní směnu bez poklesu mzdy, a byl to jistě záslužný počin. Bez násilí prostě fungující kapitalismus nebude. Nebo si někdo myslí, že kapitalisté zavedli osmihodinové směny z dobré vůle, nebo proto, že se přetahovali o zaměstnance? Je dobré sledovat, proti čemu anarchisté protestují nebo varují – mnohdy mají pravdu. Ale v řešení otázek organizace společnosti jsou prostě naprosto mimo.

02.03.2020

Obsáhlejší zpracování encyklopedického hesla. Nikoliv příliš stručné, nikoliv neúměrně obsáhlé. Rychlá informace, nejzásadnější anarchistické osobnosti s nejdůležitějšími charakterizujícími citáty. Za klad dílka pokládám, že z autora nečiší předsudečné odsuzování či obdiv, prostě uvádí, o co anarchismu jde a co o svých cílech říkají jejich představitelé. Samozřejmě jsou tyto cíle vznešené, jako se vznešeně tváří všechny politické směry; všem jde o dobro lidstva...