Anatomie jednoho okamžiku přehled

18.07.2020

4/5 Tato kniha pro mě představuje zatím jedno z největších překvapení tohoto roku. Knihu jsem získal v Luxoru za 45 korun a původně jsem očekával klasický román. Ve skutečnosti se jedná o hlubokou analýzu přechodu Španělska od totality k demokracii.
Pro českého čtenáře bude jistě neuvěřitelné, že demokratický systém ve Španělsku vybudoval bývalý frankistický kariérista, penzionovaný frankistický generál a starý šéf španělských komunistů. Tato zvláštní trojice představuje podle autora tzv. "hrdiny ústupu" neboli "hrdiny zrady". Všichni něco nebo někoho zradili, aby dokázali odčinit svoji minulost, kterou nikdy však neodsoudili. Autor udává další příklady takových hrdinů, ale nevím, jestli bych k nim zařadil Gorbačova nebo Jaruzelskiho. Ti jsou sice považováni za zrádce, ale ve skutečnosti stále věřili režimu, který představovali. Při četbě mě okamžitě napadl spíše Marián Čalfa, který podobně jako premiér Suaréz prošel komunistickou stranou a díky znalosti totalitních struktur dokázal napomoci jejich dekonstrukci. Stejně tak bude pro nás Čechy neuvěřitelné, že španělští politici dokázali minulost odsunout do pozadí a soustředit se na budoucnost. Minulost nebyla používána jako zbraň proti oponentům, nikoliv kvůli kolektivnímu zapomnění, ale naopak z důvodu kolektivní paměti. Obě strany se za španělské občanské války chovaly brutálně a zabřednutí do nekončících sporů o napravení minulosti by jenom odvedlo pozornost od toho, co má politika nejvíce zajímat - budoucnosti. Při četbě mě napadla myšlenka, jestli jsme to neměli udělat po roce 1989 podobně, respektive buďto se s minulostí řádně a přísně vypořádat nebo následovat příklad Španělů. Česká společnost šla ovšem v tomto případě ne tak zlatou střední cestou.
Autor v knize nejprve vyvrátil mýtus, že puč v roce 1981 ztroskotal kvůli síle demokratických institucí (naopak většina obyvatelstva, vojáků, vojenských správců, tisku, politiků zůstala buďto pasivní nebo by jej i tiše podpořila) a posléze se dostává k vysvětlování jeho významu pro přechod Španělska k demokracii. Cercas se nebojí dokonce část odpovědnosti přenést i na samotného krále a jeho okolí. V závěru své knihy uvedl autor krásné vysvětlení, proč lidé (včetně jeho vlastního otce) následovali Suaréze, ačkoliv věděli, že se jedná o převlékače kabátů a pokryteckého kariéristu. Věřili mu, protože byl stejný jako oni, stejná minulost a stejné dilema, jak se s ní vyrovnat. Upřímně, i u nás vidíme, že lidé následují politiky, kteří v sobě ztělesňují chyby, kterých se dopustila velká část populace (podpora totalitního režimu, spolupráce a donášení tajné službě, nepodařené plány na zbohatnutí, atd.). Knihu rozhodně doporučuji i těm, kteří o dějinách Španělska nevědí vůbec nic (stačí znát osobu generála Franca). Rozsah knihy sice může odradit, ale text se čte velice rychle a nenáročně. Ve svém hodnocení jsem strhl půl hvězdičky, protože mnohé informace autor neustále opakuje, což sice vede k lepšímu zapamatování hlavních bodů knihy, ale kniha samotná tak mohla být kratší.