Anatomie zla - Tajemství nacistických válečných zločinců přehled
Joel E. Dimsdale
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/304957/bmid_anatomie-zla-Xhf-304957.jpg
4
10
10
Pokud může Hyde číhat v Jekyllovi, může číhat v kterémkoli člověku. Kdokoli – každý z nás – se může stát válečným zločincem, pokud k tomu dostane příležitost v podobě série shod okolností… V době, kdy Spojenci soudili nacistické válečné zločince na mezinárodním tribunálu v Norimberku, se američtí odborníci, psychiatr Douglas Kelley a psycholog Gustave Gilbert, pokoušeli proniknout do psychiky nacistických pohlavárů s pomocí obsáhlých rozhovorů, zjišťování IQ a Rorschachových testů osobnosti. Gustave Gilbert se domníval, že zlo v mysli válečných zločinců pramenilo z patologicky zvrácené psychiky. Douglas Kelley naopak považoval nacisty za obyčejné lidi, s jakými se lze běžně setkávat na ulicích a jejichž povahu utvářelo prostředí. Kdo z nich měl pravdu? Autor knihy, psychiatr Joel E. Dimsdale, je přesvědčen, že pravdu měl Kelley i Gilbert. Sám měl příležitost čerpat z odstupu šedesáti let a z výsledků rozvoje moderní psychiatrie, psychologie a neurovědy, a tak se ujal úkolu rozebrat z nového pohledu a podrobně povahu čtyř válečných zločinců: Roberta Leye, Hermanna Göringa, Julia Streichera a Rudolfa Hesse. Rudolf Hess se choval dostatečně bizarně, aby byl podezřelý z vážného duševního onemocnění. V anamnéze Hermanna Göringa nechyběla hospitalizace na psychiatrickém oddělení a závislost na drogách. Julius Streicher se mohl „pochlubit“ četnými policejními záznamy a jeho zvrácenost byla sebedestruktivní. Alkoholismus a poranění mozku vedly u Roberta Leye k těžkým depresím a aberantnímu chování…... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2016 , TritonOriginální název:
Anatomy of Malice: The Enigma of the Nazi War, 2016
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Anatomie zla - Tajemství nacistických válečných zločinců. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
(SPOILER)
Relativně dobře napsaná kniha pro každého, koho zajímají nacističtí váleční zločinci. Pochvala překladateli, díky němu kniha skutečně budí dojem příběhu, který se čte snadno (samozřejmě když nevezmu v potaz emocionální reakce na posudky těchto zločinců, kteří byli zodpovědní za tolik lidí).
Nejprve autor čtenáře seznamuje stručně s historií, tzn. nastiňuje něco málo o vyhlazovacích táborech, jejich organizaci a klíčových postavách.
Po tomto úvodu následují postavy jako Goring, Hess a další, které se nevyhly různým psychiatrickým posudkům, testu ROR a jsou zde rozebírány výsledky těchto vyšetření. Ne teda kompletně, podle mě by jim autor mohl věnovat mnohem více pozornosti, proto ta hvězda dolů.
Na konec se dozvíte jednu, poměrně jednoduchou věc: tito zločinci, až na některé výjimky, byli vlastně normální. Mohli by jednoduše splynout mezi tzv. normální populací, protože ač někteří sice vykazovali narcistické či hysterické osobnostní rysy (v tomhle asi vede Goring), vešli by se mezi normu. Předvídat tudíž zlo je nemožné, protože, jak autor správně zmiňuje některé výzkumy (Stanfordský vězeňský experiment, Milgramův experiment poslušnosti...), i tzv. "normální" lidi jsou schopni tak neskutečné ignorace a naproti tomu nejsou kolikrát schopni převzít zodpovědnost (typicky např. čumilové v případě brutálně zavražděné Kitty Genoveesové - "nechtěl jsem se do toho plést"), někdy zase ignorují následky svých činů, zkrátka každý člověk má sklony k bagatelizaci, omlouvání svého chování a je poměrně snadno ovlivnitelný obecně. I k dělání věcí, jako je např. udělení šoku neznámým lidem.
Samozřejmě se můžeme dohadovat o tom, že ti lidé např. poznali, že se jedná o experiment a tudíž pokračovali dál. To ale nevysvětluje jiné experimenty, které prokázaly různé podobné proměnné a měly jinou metodiku.
Jak já pořád říkám: obecně, i v tomto státu, existuje silná tendence nepřebírat zodpovědnost za svoje činy, za svoje tzv. svobodné volby.
Dokud bude normální ztrácet se v davu a získávat tak pocit nepřeberné anonymity, nikam se jako lidstvo neposuneme. Budeme stále spíše uvnitř pudově zaměřenými sobci, řídící se svými pudy a emocemi, než racionálně smýšlejícími lidmi.
Proto ten celý elaborát. I když by tato knížka mohla být napsána o mnoho lépe a věnovat se více těm psychiatrickým posudkům, oceňuji to, že autor se věnuje i těmto experimentům a dále stručně různým neuroanatomickým korelátům, které jsou pozorovány u lidí s rysy psychopatie.
Každý člověk je potenciální zlo samo o sobě, ať už si ho uvědomuje nebo ne. Dokud nepřevezme zodpovědnost. Včetně zodpovědnosti někomu poskytnout pomoc, ač se celá situace udála v prostoru plném lidí. Jinak se nikam jako lidstvo neposuneme.
Poměrně plytká kniha, u které mi není jasné, čím se zabývala - jestli patologií souzených v Norimberku, nebo okolnostmi procesu, nebo příběhem dvou odborníků. O čem se příliš nedozvíme je podstata zla, co se autor snažil říct není moc jasné. Přesto je čtivá, alespoň nastiňuje komplikovanost psychiatrické diagnostiky. Doslov překladatele je dost mimo, zcela zbytečně dlouhý a působí v kontrastu ke knize poněkud fantaskním dojmem.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Anatomie zla - Tajemství nacistických válečných zločinců v seznamech
| v Přečtených | 13x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 4x |
| v Chystám se číst | 11x |
| v Chci si koupit | 4x |
Anatomie zla - Tajemství nacistických válečných zločinců
Měla jsem jiné očekávání. Myslela jsem, že tam bude více ze soudního procesu v Norimberku. O povaze nacistů mnohem víc vypovídá kniha Smrt je mým řemeslem, která se navíc čte jako román.