Anglické mýty - Od krále Artuše a svatého grálu po Jiřího a draka přehled

24.02.2024

Nemluvě o naprosto skvostné grafické úpravě, byl bych knihou Michaela Kerrigana zcela uchvácen, pokud bych měl o anglických mýtech menší povědomost než mám. Což neříkám, abych se nějak chlubil, nýbrž proto, že díky oné povědomosti nemohu Kerriganovo dílo přijmout a číst bez určitých malých "výhrad". A tak její přínos pro mě neleží v jejím hlavním účelu - tedy seznámit se s anglickými mýty.

Anglické mýty v zásadě soustředí okolo tří zásadních - Béowulf, Artuš a Robin Hood. Ač je to nepochybně ten stěžejní rám tvořící jádro anglického kulturního dědictví - a patrně nejslavnější - je poněkud škoda, že se autor po většinu knihy věnoval především jim; a to natolik, že Kerrigan ony příběhy popisuje prakticky celé, ačkoliv je celkem snadné se k nim dostat. Všemu ostatnímu se Kerrigan věnuje spíš okrajově; možná až příliš. A třeba v případě postavy Jacka O´Kenta autor neviděl či cíleně přehlídl, že je to základní rámec, v němž se odehrávají všemožné folklorní příběhy nasbírané v průběhu staletí.

Co mi bylo přínosem, byly některé Kerriganovy výklady a závěry. Stejně tak jeho mírně skeptický postoj snažící se mírnit obecně přijaté závěry, a třeba lákavost nejstaršího období anglických dějin ukázat na tom, co o té době nevíme než naopak. Skvělý je způsob, jakým autor dané mýty zasazuje do kontextu doby. V těch "maličkostech" dodává zajímavý úhel pohledu. Tyhle poznatky jsou taky důvodem, proč bych knihu otevřel a jistě otevřu znovu.

Pro někoho, kdo chce do anglických mýtů (nikoli britských) nahlédnout, je tahle kniha výbornou ukázkou. Pro poněkud "nerdovské" typy se obávám, že příliš přínosnou nebude a poslouží jen jako doplněk. I proto, že Beowulfa, Sira Gawaina, samotného Artuše a další legendy si můžeme přečíst v plné parádě. A Kerrigan nabízí pouze další možný výklad.