Anna Elliotová přehled

02.11.2024

Skvělá knížka.
Ze začátku jsem se bála, že budu knihu horko těžko číst, ale spletla jsem se. Někomu se to bude přelouskávat opravdu těžko, protože jedna věta může zabrat i skoro celý odstavec, takže člověk než ji dočte skoro neví, co vlastně četl, ale mně to nevadilo. Zvykla jsem si na to po pár stránkách a text mi potom krásně plynul. Anna mi přirostla k srdci a popisy ostatních postav byly tak reálné, že jsem celý příběh mohla opravdu prožívat.
Za mě je to stejně kvalitní a krásná kniha jako Pýcha a předsudek a tuto knihu si určitě pořídím do knihovny a znovu přečtu.

01.11.2024

Tak tohle pro mne byla docela řehole. Vybrala jsem si ji do ČV, neboť ve mně zůstává velmi příznivý dojem z dávného čtení Pýchy a předsudku. Jenže teď už to takto podáváno pro mne není. Sice oceňuji složitá souvětí s důkladnými popisy pocitů ve vztazích, ale pro mne, jakou jsem teď, by bylo stačilo přečíst asi tři poslední kapitoly, kde autorka mistrně shrnuje a vystihuje, jak kdo na konečný happy end reaguje. Také se mi líbil dialog dvou hlavních postav, v němž si vysvětlují, jak to všechno bylo a je. Přílišné popisy tehdejších noblesních zásad mě nudily, říkala jsem si, jak rozdílné starosti měli tito lidé. Připomínkou nějakých vlastněných území v Indii se mi jen oživilo znechucení nad tím, jací už po dlouhá léta jsme, my lidé, chamtiví kolonizátoři. I když dobře vím, jak je korektorská práce náročná, odrazovaly mě nějaké chyby v tisku, dokonce jedna hrubá pravopisná chyba.
Ovšem jedno vyjádření se mi hodně líbilo, asi proto, že to mám podobně: Když se Anna potřebovala uklidnit: "cítila, že se potřebuje uchýlit domů, kde si může po libosti mlčet".