Anna ze Zeleného domu přehled

29.10.2024

Příběh osudu malého sirotka v roce 1908. Kniha se nesla na tehdejší módní vlně, kdy lidé zoufale chtěli číst knihy o ubohých nešťastných dětech bez rodičů, na které se usměje štěstí. A přesně kvůli tomu dokáže pořád oslovit i (především dospělé ženy) v naší době. Byť je samozřejmě potřeba počítat s dobou, ve které byla kniha sepsána, a tedy i s rasistickými vsuvkami při rozhodování, které dítě si starý manželský pár chce přivést do domu, a pragmatickými důvody pořízení dítěte (chtěji kluka, který má v domě pomoct a o stárnoucí pár se pak postarat). Stejně tak otázka výchovy tehdejších dětí, nutnost odříkání motliteb nazpaměť namísto vlastního objevování víry a další prvky čtenáři celkem jasně ukážou, že je o více než sto let někde jinde než dnes.
Kniha popisuje několik situací ze života velmi upovídané dívenky s velkou fantazí a to od jejích jedenácti let, s přeskoky v čase až po dobu na univerzitě. Získání přítelkyně, vztahy ve škole, vztah k adoptivním rodičům.
Musím říct, že mne příběh jako takový tolik neoslovil, ale fascinovalo mne číst si o dokonalém popisu "idealistického dítěte" (NF typ dle Teorie typů od Šárky Mikové) - prostě o dítěti s potřebou harmonie, hlubšího smyslu a jedinečnosti. Dětí tohoto typu je v populaci málo a o to složitejší to mají, jak dnes, tak především před více než sto lety. Myslím, že i proto si kniha získala tolik fanoušků po celém světě - dívka je jiná než ostatní a musí se s okolním světem prát o to více. Knihu jsem četla kvůli dořešení staré čtenářské výzvy 2017 a jsem ráda, že jsem s upovídanou holčičkou mohla seznámit. Ne, že by se příběh pro mne stal nějakou srdcovkou, to ne, ale bylo to milé.