Antarktida. Nebe i peklo. přehled

16.01.2018

je zajímavé, jak se filozof, horolezec, ekolog, dobrodruh a jak sám říká - horský sedlák Reinhold dokáže nadchnout pro jakékoliv dobrodružství...a jak si dokáže vychutnat tisíce kilometrů ledovou pustinou...i když si to vůbec neumím představit, kochat se mnohými barevnými odstíny ledu, vidět 2 slunce nad hlavou, den či noc - to nepoznáte...a orientovat se v ledové pustně jen pode kompasu...a ještě být nabuzen, nadšen, chůzí meditovat a užívat si navzdory obrovské fyzické zátěži každý kilometr...
Narozdíl od hor tady byla nekonečná pustina a víceméně pořád rovina...ale Reinhold se v knížce snažil výpravu hezky okecat...opět mi trochu vadilo opakování vět dookola, opakování se myšlenek v každé druhé kapitole, a občas některá spojení nedávala smysl (žeby překlad ???) sám takyy točil, asi aby nás víc držel v napětí - dojdeme, jsme na tom OK, ...ale vlastně - vše je nejisté--neustále taky připomínal Scotta a Amundsena, pak shackletonovu výpravu. Dovíme se něco i o základně na pólu a jejich obyvatelích, a také o druhé expedici - Transatlantica - která tou dobou kroužila Antarktidou na psích spřeženích... Reinholdův patner Arved - zjevně ambivalentní dvojice. Oba vydrželi jako tým, kdž jeden táhl, druhý brzdil, vztek jeden na druhého spořádaně vylívali do denníčků...popis Arvedových zraněných noh teda nic moc...a na konci knihy se dovíme, že po expedici se vlastně docela nehezky (možná i za přispění senzacechtivých novinářů ???) rozhádali...

a tento odstavec musím : První Novozélanďané nám dali banány pomeranče, zázemí...
První Američan se ptal, jestli je naše Transverzála rekordem....první Kanaďan se zeptal, jestli jsem si posbíral všechen svůj bordel a přivezl ho s sebou až sem...první Japonec fotografoval mou výzbroj a chtěl vědět všechno o logistice...první Ital mě objal a nazval mě hrdinou...první Rus přišel s lahví vodky v ruce..oslavili jsme úspěch...první Francouz chtěl jen vědět, jestli takovou cestu nepodnikli už před námi Francouzi....první Brit se zeptal, jeslti jsme si saně táhli stále sami...první Němec, kterého jsem potkal, se mě zeptal "proč ?" - a já jsem nevěděl, co mu mám odpovědět.....