Architektura vnitřního světa člověka : začínáme chápat sami sebe přehled
Artho S. Wittemann
Nejnovější kniha Artha Wittemanna "Architektura vnitřního světa člověka" se zaměřuje na lidskou psýché, konkrétně na to, na jakých principech funguje její utváření sebe sama. Wittemann ve svém díle nejenom spojuje to nejpodstatnější z nauk předních psychologů (S. Freud, K. G. Jung, R. Assagioli aj.), ale jde daleko za ně. Čtenářům tak názorně ukazuje, jak novým, logickým způsobem rozumět sám sobě. Lidská psýché není homogenní, ale jako každý jiný systém v přírodě je složena z celé řady subsystémů, které uvnitř nás žijí svým vlastním životem a vytvářejí naše „Vnitřní Osoby“. Tyto "osoby" můžeme nejenom oslovovat, ale také s nimi vést rozhovor vedoucí až do skrytých hloubek naší duše. Tím můžeme odhalit své nevědomé pocity, touhy nebo dávno zapomenutou přirozenost sebe sama.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2010 , MaitreaOriginální název:
Warum wir erst anfangen, uns selbst zu verstehen
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Architektura vnitřního světa člověka : začínáme chápat sami sebe. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Architektura vnitřního světa člověka : začínáme chápat sami sebe v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 16x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 7x |
v Chystám se číst | 53x |
v Chci si koupit | 17x |
v dalších seznamech | 3x |
Autorovy další knížky
2000 | Inteligence duše |
2010 | Architektura vnitřního světa člověka : začínáme chápat sami sebe |
Je to taková německá pečlivá a strukturovaná kniha. Autor se snaží poctivě popsat teorie Freuda, Junga, Assagioliho, Reicha a navázat tím, jak to on sám vylepšil. Pokročilejší čtenář ale základní psychologické teorie zná a může další text o nich vidět jako nadbytečný. Hlavní část knihy se zaměřuje na práci se subosobnostmi. Autor knihu velmi pěkně doprovází kazuistikami, což pomáhá dobře pochopit, jak to celé myslí a jak pracuje s klienty. Z mého pohledu se autor snaží být až dogmaticky strukturující, až jsem se nemohla vyhnout myšlence, že má pocit, že objevil jakousi Pravdu, kterou je nutné prosadit, jako tu nejlepší, nebo jedinou. Na konci dokonce probírá jiné podobné přístupy a vysvětluje, proč nejsou tak dobré jako ten jeho...
Nicméně jeho pojetí práce se subosobnostmi (ať už jim říkáme jakkoliv), je zajímavé. Ukazuje svůj způsob práce, takže knihu vnímám jako inspirující.