Aristotelova Politika přehled

27.07.2024

Vynikající publikace.

Vzhledem k nedostatku času, který jsem schopen řeckým filosofům (a jejich relativně jednoduché filosofii) věnovat, je moje pochopení této filosofie bohužel malé. Sice student, ale jiného oboru, než filosofie, s časem je to tedy spíše… bídné. Proto jak Platónovy, tak nyní Aristotelovy (a příště Ciceronovy) spisy prolétám celkem rychle a vyhledávám v nich pouze to, co je pro mne zajímavé z hlediska historie státovědy.

A Aristoteles je v tomto ohledu o něco zajímavější než Platón, s jeho filosofií ideálů. Aristoteles je mnohem… praktičtější, reálnější. Konec konců, nemýlím-li se, byl to on, kdo se navrátil k sokratovskému filosofování a pokusil se, na rozdíl od Platóna, přiblížit filosofii reálnému životu, hledal úzkostlivěji propojení filosofie a politiky. Proto je mi osobně o něco bližší, proto je mi líto, že jsem Politiku měl pouze ve formátu pdf, nikoliv fyzicky a nevěnoval jsem jí proto dostatečné množství pozornosti.

Ale alespoň jedna, dvě poznámky. Je zajímavé, jako moderní problém Aristoteles hned ve třetí knize řeší (pro první dvě knihy mám samostatné komentáře, čili hledejte u Politiky I a Politiky II). Materiální ohnisko ústavy. Kdo o tom nikdy neslyšel, jedná se o problém poněkud nejednoduchý, jelikož jeho terminologie je neustálená, dovolte mi poznamenat, že ctím Molkovo rozdělení. Tedy, klauzule (imperativ) věčnosti (nezměnitelnosti) je cosi jiného, než materiální ohnisko ústavy. První zakazuje změnu (odebírá ústavozákonodárci pravomoc) určitých ustanovení ústavy, to druhé je definičním znakem dané ústavy, dané obce. A to druhé Aristoteles řeší, po které změny je obec stále touž obcí? A kdy už takovou není a rozpadá se? To jsou otázky neskutečně soudobé a je úžasné vědět, jak prastaré jsou.

Dost zajímavé je Aristotelovo dělení obcí. Myslím, že jeho Království, aristokracie, politea, demokracie, oligarchie a tyranida, je dělení, které se vžilo a je dnes stále používáno, rozhodně víc, než to jednoduché Platónovo, ačkoliv i to má dnes ještě místo. Aristoteles zachází ještě dál a zcela fantastickým způsobem dělí jednotlivé typy obcí na další subtypy, například čtyři druhy království a podobně. Když jsem psal poslední seminární práci na střední škole, rozhodl jsem se komparovat naši ústavu s Rousseauovou definicí demokracie. K tomu jsem považoval z nutné shrnout historický vývoj forem vlády a hned na Aristotelovi jsem si málem vylámal zuby….

Ale co, víc toho sem psát nebudu z důvodů výše napsaných. Je to zajímavá knížečka, která určitě má schopnost zaujmout. A konec konců, je to jeden z historických základů filosofie a státovědy, takže sakra, číst to má velice dobrý smysl.