Arnhem 1944 přehled

27.06.2022

Další skvělá kniha od docela početné skupiny českých spisovatelů "non fiction" literatury. Kniha se dokonale doplňuje s vynikajícím filmem Příliš vzdálený most, u kterého zaujme především fakt, že si nikde neprotiřečí. Podobně to je třeba s první kapitolou Hubáčkova Pacifiku v plamenech a filmem Tora! Tora! Tora!. Kniha ale vždycky dokáže podat daleko obsáhlejší a plastičtější obraz (vlastně se zde překrývá i s neméně vynikajícím seriálem Bratrstvo neohrožených). Ve svých soudech na adresu "viníků" děsivé apokalypsy je J. Hrbek velmi střídmý a decentní. Ale člověk cítí jenom neskutečnou bezmoc a smutek, když si uvědomí, kolik lidí tady zahynulo naprosto zbytečně a nesmyslně přes jejich někdy až sebevražedné hrdinství a nadlidskou vytrvalost. Celá akce byla naprosto hloupá, což pochopí i laik, stejně jako to chápali nizozemští odbojáři, na které ale britští generálové koukali patřičně z patra. Před vojenským soudem za tenhle masakr měl stát jak onen "monty", trapný sebestředný psychopatický šašek s přebujelým egem, tak onen B. Browning, typický idiotský britský generál, pro kterého byla válka cosi jako hon na lišku, tedy zábava hodná gentlemana. Jediné kladné, co lze říct k jeho osobě je, že jeho manželkou byla anglická spisovatelka Daphne du Maurier. K tomu bych přidal i onoho velitele britské divize, který s plně motorizovanou jednotkou "urazil" za tři dni celých devadesát kilometrů a vesnici hájenou stovkou Němců dobýval celý den s vyžádáním si podpory stovky děl. Jinou z mnoha nepochopitelných událostí bylo ono dobytí mostu v Nijmegenu, kdy Američané dokázali provést sebevražednou misi s velkými ztrátami, aby se pak dívali, jak se britské tankové jednotky na druhé straně řeky utábořily na noc. A jedna věc v knize chybí. Polský generál Sosabowski měl před zahájením operace mnohem lepší odhad situace a vyjádřil svoje věcné pochybnosti o jejím úspěchu. Jeho názory byly typicky anglicky ignorovány. Stal se nakonec obětním beránkem, kdy na něj Browning, ale i Montgomery hodili vlastní vinu za neúspěch. Přitom nejdřív oba dva britští vojenští geniové tvrdili, že akce byla vlastně úspěšná. O Montyho charakteru svědčí, že nejdřív Sosabowského pochválil, ale za jeho zády a na Churchillovu žádost naopak Poláky prohlásil za ty, kteří akci zkazili. A polská londýnská vláda musela Sosabowského na jejich nevybíravý nátlak odvolat z funkce. Churchill při jednání v Moskvě, kde se podílel na moderování mezi prosovětskými Poláky a londýnskou polskou vládou využil údajné neschopnosti polské výsadkové brigády, aby přitlačil na zástupce západního polského odboje. Takhle se dělá ta politika, a dneska je to úplně stejné. Nakonec, máme to v přímém přenosu. A k Sosabowskému je potřeba dodat, že život se s ním nemazlil nikdy. Jeho starší syn se smrtelně zranil v roce 1938 a mladší, lékař, se zúčastnil varšavského povstání a přišel o zrak. Penzionovaný generál se hned po válce do Polska vrátil a podařilo se mu jak manželku, tak slepého syna odvést zpět do Anglie, kde pracoval jako skladník ve firmě vyrábějící televizory. Patřil tedy k těm hrdinům, kteří měli ještě relativní štěstí. Na rozdíl od množství polských odbojářů prozápadní orientace, kteří byli polskými komunisty vedenými Sověty popravováni a zavíráni úplně stejně jako u nás.