Arsenievov život přehled

10.07.2023

Spisovatel Ivan Bunin (1870 - 1953), první ruský nositel Nobelovy ceny za literaturu (1933), který začínal jako básník a proslul svými novelami (Vesnice, Suchodol, Míťova láska aj.) a povídkami (cyklus Temné aleje aj.), je autorem jediného románu Život Alexeje Arseňjeva (1930/1939/1952), patřícího k vrcholům jeho tvorby i ruské literatury první poloviny 20. století.
Lyrický autobiografický román se odehrává v posmutnělé atmosféře rozpadlých "šlechtických hnízd" v 80. a 90. letech 19. století. Vypravěč a titulní hrdina Alexej, syn zchudlého, nepříliš praktického šlechtice, vzpomíná na dětství, dospívání, gymnaziální léta a mládí v provinciálním městě, na své mladistvé vzpoury, na to, jak zanechal studií a snil o psaní, na své literární začátky a první pracovní povinnosti. V poslední části vzpomíná na svou první velkou lásku k dívce Lice, jak jinak než lásku tragickou...
Dílo je naplněno poetickými reminiscencemi na zmizelou Rus; ve svém sugestivním a jemném časovém předivu připomíná slavnou Proustovu metodu "vzpomínky na vzpomínku". Román mě zaujal trochu méně než Buninovy nejlepší povídky a novely, v těch je jeho největší síla, ale i tak to byla pěkná četba, a to především díky krásnému a nesmírně bohatému jazyku.
Román vznikal dlouho, prvně se jím Bunin zabýval už v roce 1920 ve Francii, pak ho psal v letech 1927 - 1929. První čtyři knihy z pěti, do nichž je román rozdělen, vyšly knižně v lednu 1930 v Paříži. Kniha pátá, nejdelší, vyšla v roce 1939 nejprve samostatně v Bruselu pod názvem Lika. Celý román byl publikován až v roce 1952.
Přeložili Taťjana Hašková (kniha první až třetí) a Jan Zábrana (kniha čtvrtá a pátá a oddíl Z raných verzí).

"Těch opuštěných panství, těch zpustlých zahrad v ruské literatuře a té lásky, s jakou byly vždy líčeny! Proč ruská letora tolik holduje, proč si tak libuje v chátrání, spoušti, v rozkladu?"
"Lidé stále čekají na něco šťastného, zajímavého, sní o nějaké radosti, o nějaké události. Tím mě také láká cestování. A pak ta volnost, prostor... všechno nové je vždycky sváteční, znásobuje to pocit života, a vždyť my všichni nic jiného nechceme, v každém silném citu hledáme právě tohle."
"Život by měl být úchvatný..."

12.08.2021

Román s autobiografickými prvky jsem četla již před delší dobou, ale dodnes si pamatuji, že mě naprosto uchvátil a četla jsem ho jedním dechem. Mám moc ráda ruskou literaturu z přelomu 19. a 20. století a Ivan Bunin je mým oblíbencem, zvlášť pak pro krásný, bohatý, barvitý jazyk, jakým píše a jak dokáže člověka přenést do míst svého příběhu, aby se tento pozvolna nechal unášet jeho vyprávěním.