Aspergerka - Posila pro ženy s Aspergerovým syndromem přehled

16.09.2024

I když knížka není úplně dokonalá, jsem jako sama autistka moc ráda, že vyšla. Má spoustu much, ale ve výsledku je užitečným náhledem pro odlišnosti u žen na spektru.
Začnu těmi pozitivy. Podle mého názoru jsou tu dost dobře popsány rozdíly mezi autistickými ženami a autistickými muži. Jsou tu nastíněny problémy, kterým mnohé z nás čelí. A některé pasáže mě zasáhly takovým způsobem, že jsem se u nich málem rozplakala, jak pravdivé mi připadaly. :'-)
Uvedu příklad: „Některé z nás si kvůli neustálé sociální kritice a izolaci, kterou jsme musely dlouhodobě snášet, zvnitřní přesvědčení, že si „nezasloužíme“ opravdu báječného partnera; že osamělost je cena, kterou platíme za své nedostatky. Jenže správný partner se na tytéž rysy podívá z úplně jiného hlediska než ten nesprávný.“
Tohle je něco, co se mnou opravdu hodně rezonovalo. Obzvlášť vzhledem ke skutečnosti, že jsem to četla zrovna v době, kdy jsem si podobnými pocity vlastní nedostatečnosti procházela.
Líbily se mi také rady pro autistky a jejich rodiče na konci každé kapitoly. Leckdy se tam vyskytly velice zajímavé postřehy, které by mě nikdy nenapadly. Jistě, každý autista je jiný, a tudíž samozřejmě ne každému budou vyhovovat a fungovat, ovšem alespoň k zamyšlení to bylo zajímavé.
Pak tu jsou ale i negativa, které knížku bohužel dost shazují. Jednak samotný pojem Aspergerův syndrom - já toto označení autismu nemám ráda; jednak kvůli kolaboraci Aspergera s nacisty, jednak kvůli tomu, že rozdělení „běžného“ autismu a AS je trochu zmatečné. Ale budiž, vím, že je to už docela dlouhá doba, kdy kniha vyšla a musí se k tomu přihlížet. To bych překousla.
Co už ale moc překousnout nedokážu, je skutečnost, jak autorka popisuje všechny autistky stejně. Jeden z nejdůležitějších faktů o autismu je ten, že každý autista je jiný. Stejně jako jsou všichni neurotypici odlišní, tak i všichni autisti jsou odlišní. Nelíbilo se mi, jak autorka některé autistické rysy zevšeobecňuje, jako by byly stejné pro všechny autistky (což logicky nejsou). Tomu napomáhá i styl psaní v prvním čísle množného čísla a oslovování typu „my“.
Zároveň se mi příčilo, jak byly dávány do souvislosti zažívací potíže a autismus, případně zlepšení autistických vlastností v závislosti na různých dietách. Nepopírám, že gastrointestinální potíže jsou velmi, velmi časté u autistů (ani já konec konců nejsem výjimkou), ale doporučovat nějaké náhodné diety nebo vitamíny či doplňky stravy čtenářům, o kterých vůbec nic neví... Přijde mi to nebezpečné a nezodpovědné.
Stejně tak mi byly proti srsti některé výrazy - otázky ohledně vyléčení autismu, otřepaná a mnou nenáviděná fráze „epidemie autismu“, braní autismu jako škálu, kde je na jedné straně někdo „více autistický“ a na druhé straně „méně autistický“... Je toho docela dost. NICMÉNĚ! Musím podotknout, že na dobu, kdy kniha vyšla (rok 2010) je vážně pokroková a přelomová. Tehdy se o autismu moc nemluvilo, a obzvlášť o možných rozdílech u autismu u žen. Na dnešní dobu se jedná o spíše překonané dílo, které obsahuje dost zastaralých věcí, avšak s přihlédnutím k době vydání je to opravdu solidní kniha.

11.09.2024

Každá žena s Aspergerem je jiná. Proto mě na této knize irituje, že autorka mluví v množném čísle za všechny ženy a vytváří tak dojem, že projevy lidí s PAS, jsou u všech stejné. Kdyby to však bylo tak jednoduché, nemělo by tolik žen problém se správnou diagnózou.
Pokud se hledáte, může vám kniha v mnohém pomoci, na druhou stranu vás však může i pořádně zmást. Například tvrzení, že se ženy s Aspergerem nemyjí, či jsou náchylnější k trávicím potížím, mi příliš věrohodně neznějí.