Astin deník přehled

31.03.2023

No to byla hrůza kdybych si neřekl,že jí přečku už bych ji odložil

09.08.2019

Nezáživné, natahované, nudné a velice neuspokojivé: těšila jsem se na Rendellovou, jejíž psychothrilley a detektivky mám ráda, ale mělo mě varovat, že tuhle věc napsala pod svým "romantickým" pseudonymem. Nebyla jsem s to se tím prokousat, protože nic neplynulo, všechno drhlo, deníky, které bych neměla zájem číst ani na pustém ostrově (a čtenáři dle knihy se mohli potrhat zájmem o 60+ ničemných zápisníků ničím zajímavé sebestředné osoby z let 1905-1967), uprostřed se najednou v(y)nořil stostránkový jiný příběh zločinu, pak to zase hrkalo až se na posledních třiceti stranách zopakovala všechna dosavadní jména, příbuzenské vazby jisté a domnělé, posílené ještě kupou dalších jmen lidí a lodí. A to vše jen abychom se (už konečně) dozvěděli: čí bylo to dítě (když už se tedy s knihou ztratilo tolik drahocenného času)!

Převeliké zklamání. Navíc mi není jasné, kdy to vlastně autorka napsala (ne že by to bylo nějak zvlášť důležité, ale nesrovnalosti jsem v tom našla obdobné jako v celém příběhu): copyright v knize je 1987, zde vidím rok vydání 1983, poslední část knihy je datovaná 1991...

Pozn.: Asta byl Dánka, a když se po nějakých 20 letech života v Anglii jela do Dánska podívat, konstatovala:
"O Dánech se předpokládá, že jsou veselí, pijí pivo, smějí se a radují ze života, ale nemůžu říct, že bych to u nich nějak zvlášť pozorovala." (tolik tedy k u nás tak obdivovanému hygge).