Atómy Boha přehled

30.09.2021

„Pozoruhodné je, že tento nejvyšší lidský výkon – medicína – není v důsledku nic jiného než vysoce specializovaný způsob sebezáchovy!“ (G. Vámoš, Princip krutosti)

Lékaři bojují s „neviditelným“ – nejdůležitějším objevem medicíny se tak podle Gejzy Vámoše stává mikroskop a oborem bakteriologie … a oboje se pak stává ústředními motivy románu Atómy Boha.

„Čo je to tedy, čo človeka urobí človekom?“ (G. Vámoš, Princip krutosti)

Filozofická otázka stojící na startovní čáře spolu s medicínou … a další linie příběhu.

Knihu Gejzy Vámoše lze totiž chápat mnoha způsoby. To je potřeba si říct hned na začátku,
… „nejnihilističtější dílo slovenské literatury“, podle kritiků,
… „vychovatelská literatura a popularizace vlastních filozofických názorů“, podle autora,
… „kontroverzní román“, podle reakcí čtenářů.

Po přečtení nejspíš budete souhlasit se vším, bude se vám líbit i nelíbit, bude vás lákat i odpuzovat, každopádně, věřím, že ve vás prostě vyvolá reakci, a to v každém!

Možná se tak právě rozmýšlíte, jestli číst, u téhle knihy ovšem by bylo fajn, nejdřív se na to, co přijde, trochu připravit (v tomto ohledu, pokud bych se vůbec pustila do nějakého přirovnání, bych si vzpomněla s připodobněním asi jen na Olgu Tokarczuk).

Takže, co vás čeká … vymykající se a rozhodně originální román – série impresionistických obrazů – zpracovávající životní příběh podivínského lékaře fascinovaného životem,
… trochu (spíš víc) cynického, naturalisticky surově prezentujícího své vlastní vědecké myšlenky a poznatky,
… trochu (opět spíš víc) kritického, důsledně odhalujícího společenská tabu a prohřešky,
… trochu (hooodně) výstředně filozofického, vyjadřujícího nesouhlas s kosmickým pořádkem,
… a v neposlední řadě, trochu literárně tvořivého, buřičsky pichlavého, ale i svým osobitým způsobem, skoro citlivě romantického, vynášejíc tak na světlo světa … spoustu nepříjemných aspektů života!

Začnete na úplném začátku, otázkami po prvotní příčině vzniku života, budete seznámeni s Vámošovou vlastní hypotézou o tom, jak se život dostal na Zemi a o izolovanosti života ve formě jednobuněčných (pra)organismů (které ostatně autor považuje za veskrze dokonalé).
Následovat nebude nic menšího, než geneze životních principů na jejímž počátku se některé jednobuněčné organismy rozhodly zanechat svou totožnost a individualitu a počaly se sdružovat do větších celků, a tak mezi nimi našel své místo boj!
Anebo, možná, že to byl právě boj, kdo je přiměl k soudržnosti?
Prostě se stalo, že svět přestaly obývat dokonalé bezkonfliktní volné buňky.
Na světě se zcela přirozeně objevila různost, konflikt, zlo a krutost.

Princip krutosti, princip soudružnosti a princip lásky jsou totiž také dalšími zcela zásadními motivy příběhu, spolu a nerozlučně s analogií člověk – mikrob.

Pak se už nemůžete divit, že k vám promlouvá Stafylokok, jakožto mikroorganismus, ke svým „bratříčkům“: „...my sme začiatok a koniec života, keď ešte nič nebolo, len chaos a len duch Pána lietal nad vodami, my sme už tam plávali v tých divých vodách, v tom chaose začiatkov“.

I člověk se pak, v tomto duchu, stává podobně nesmrtelným, jako „nehynúca kontinuita života (která) je apriorná, bez znateľného začiatku i konca ... človek vraďuje sa medzi iný, necenný, massový produkt prírody“.

Útěchou to moc není co, ta „buněčná nesmrtelnost“ člověka, tak nějak to těžko nahrazuje TU nesmrtelnost … ve smyslu nenahraditelnosti, naopak, spíš, ve smyslu čistého nihilismu, na vás žuchne, velmi prostá … nahraditelnost!

„Nie je už teraz, minul sa včerajšok, ale i prítomnosť zmizla. Nie je zajtra ani za mesiac ani za rok. Lavina času sa valí, záplava zakrýva všetko. Zmizly už známe tváre, prišly nové, zmiznú i tie a za nimi nové a nové. … Vzplanú nové životy, aby vystriedaly staré. Tak cudzie neznáme životy a predsa nie cudzie. … živí mysliaci, trpiaci i radujúci sa …, naše nehynúce pokračovanie. Nekonečná reťaz … živých na zemi.“

Tak vám nevím, vlastně bych řekla, že to zní nakonec … nečekaně dost optimisticky! … život ve volnějším, čistě existenciálním, pojetí, stačí prostě vybrat si. Jak jsem řekla už na začátku … pochopit lze mnoha způsoby!

… atomy Boha … atomy života … atomy přírody …
… marnotratný stvořitel … rozmarná krutost … celek života …

26.11.2018

Aj keď niekoľko (málo) informácií v knihe je nadčasových, prikláňam sa k názoru dobovej kritiky, ktorá "odmietla tematickú i ideovú stránku knihy, ako aj osobitosť jazyka a románovej kompozície", a tiež k Š. Krčmérymu, ktorý Atómy Boha označil za „najnihilistickejšie dielo literatúry slovenskej". Nemôžem inak. Svet vôkol cítim inak a vidí sa mi, že Vámoš to mal poriadne popletené, chudák.