Až nastane čas přehled
Josef Winkler
V centru vyprávění o tom, co se děje v korutanské katolické vesnici, když někdo zemře, stojí postava sběrače kostí, jenž z kostí zabitých zvířat vyráběl mazadlo odpuzující od tažných koní mouchy a komáry. Jeho konání přejímá v metaforickém smyslu hlavní vyprávěcí postava smutečních příběhů, devadesátiletý stařík, jenž skládá do pomyslného milíře ostatky zemřelých v průběhu minulého století a skládá z nich labyrint lidských vztahů, tragédií a hrůz a také způsobu života, který vždycky – dříve či později – končí pohřebním rituálem. Nad všemi a nad vším bdí přísné oko farářovo, socha bezrukého Ježíše Krista, zachráněná z potoka, a vyobrazení pekelných muk pod křídly ďáblovými v kapličce uprostřed vsi. Trvale přítomný nesoulad života, víry, smrti a rituálu se koncentruje do svérázných historek o bezpočtu přirozených i násilných úmrtí, jež společně s popisem nejdrobnějších detailů ze života i smrti obyvatel korutanské „vesnice vystavěné ve tvaru kříže“ vytvářejí originální podobenství již na zemi konaného posledního soudu. Autorův styl čtenáře fascinuje uhrančivostí obrazů, jejich bolestivostí i šíří a neměnnou aktuálností zaznamenávaných témat. Kniha získala Cenu André Gida (2000) za francouzské vydání.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Archa (ČR)Originální název:
Wenn es soweit ist, 1998
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Až nastane čas. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Až nastane čas v seznamech
v Přečtených | 6x |
v Knihotéce | 5x |
v Chystám se číst | 8x |
v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
rakouská literaturaAutorovy další knížky
2010 | Až nastane čas |
2011 | Natura morta |
2011 | Roppongi |
2013 | Syn člověka |
2012 | Domra: Na břehu Gangy |
Winkler často používá repetici jako nástroj k prohloubení čtenářova vjemu, k vytvoření plastického obrazu. S drobnými proměnami v popisu na sebe vrší významy (stejně jako se ostatky zemřelých vrství jedny na druhé, jen aby postupně byly přeměněny na černý maz, který se koním maže kolem očí a nozder), zpětně upravuje a poopravuje to, co již bylo sděleno a zároveń vtahuje čtenáře stále hlouběji do života a smrti jedné zapadlé rakouské vesničky. V jiných jeho knihách mi toto vršení lezlo na nervy. Tady ne.