Až se ucho utrhne přehled
Emil Vachek
S humorem a satirou kreslí autor postavu Taburce-Paši, starosty města Bocikánova, který ovládá svými špinavými peněžními obchůdky nejen klan svých příbuzných, ale i životy prostých občanů města.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Až se ucho utrhne. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Až se ucho utrhne v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 11x |
| v Knihotéce | 8x |
| v Chystám se číst | 1x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1965 |  Bidýlko |
| 1969 |  Muž a stín |
| 1968 | Tajemství obrazárny |
| 1968 | Žil jsem s cizinkou |
| 1998 | 3x inspektor Klubíčko |
To snad není možný, aby takový místo fakt existovalo. Bocikánov, ďoura bůhví kde, tvářící se jako vesnice, přitom je podle obyvatel větší, než Českej brod, a to tam nemaj žádný sídliště.
Vypadá to, že se tam všichni znaj, choděj pěšky a každej by tam nejradši někoho natáhl, obral, nebo pokydal špínou. Velmistr je tam v těchto věcech paša Taburec. Ten tam má i hromadu příbuznejch s krásnejma přezdívkama. Ty jsou ale jako hyeny a kroužej kolem svý kořisti, jako psi se ke mně sběhli, koledu mi snědli a do batohu dali kravinec.
Paša Bocikánov celej ovládá. Je stejnej, jako jeden náš premiér. Absolutně nekulturní hajzl, kterej má obří střet zájmů za každým rohem, brousí si zuby na všechno, erekci má akorát tehdy, když se zvětší jeho vliv. Obklopuje se tlupou noshledů, slizkejch a odpornejch čoklů. Humus. Při listování jsem pašu nesnášel a fandil jsem každýmu, kdo se ho snaží podělat, nebo úplně zničit. Akorát to někdy bejvá podobnej hajzl, jako je paša.
Ale na to, že o svini tam zavadíš na každým kroku, tak je to napsaný docela zábavně. Fakt bych takový městečko chtěl vidět ve skutečnosti. Akorát nevím, jestli by to bylo bezpečný do toho geta vkročit. Nalili by do mě pašovu břečku a obrátili kapsy naruby. Ještě bych pak musel pod čumákovym dohledem vylepovat plakáty.
U Emila Vachka se často popadám za třesoucí se rosol na břiše. Tohle přes ty špíny bylo taky zábavný, ale na třesoucí se rosol to nebylo, ani po rumu a třech pivech. A jak to dopadlo s pašou? Nějak určitě!