Baba přehled

04.03.2022

Kniha, kterou jsem poprvé přečetla asi ve 2. třídě základní školy, když mě dědeček procvičoval ve čtení. Tehdy vycházely v novinách romány na pokračování a Prokůpkova Baba byla jedním z nich. Od malička mám ráda koně a tak jsem byla samozřejmě z knihy o koníkovi nadšená a už tehdy se mi vryla hluboko do paměti. Ale když to tak nyní zpětně bilancuji, bylo to takové dětské nadšení a dětská dušička ještě všechno nepochopí, jen si pořád pamatuji, že to byla knížka smutná. Po letech, když jsem Babu potkala na pultech třebíčských knihkupectví, protože ji vytisknul třebíčský Akcent, jsem věděla, že si ji musím koupit. Jen do čtení se mi moc nechtělo, protože smutek přetrvával. Až nyní jsem po ní sáhla znovu (v rámci Čtenářské výzvy) a opět na mě silně zapůsobila, protože mezitím jsem okusila jaké to je mít svého koně a umím ocenit ten vztah člověka k tomuto krásnému zvířeti. Slzy se mi při čtení kolikrát draly z očí a nedaly se zastavit. O to mileji mě překvapilo, že tentokrát byl konec šťastný. Až v doslovu jsem se dočetla, že jej autor po svém propuštění z totalitního vězení přepsal, aby příběh skončil dobře. Takže jsem přečetla obě verze románu - v dětství tu původní a teď mám ve své knihovně tu novější. Je to moc krásná kniha, kterou zvlášť všem milovníkům koní mohu doporučit.

01.04.2021

To je něco tak nádhernýho, uf!