Co báby nevěděly přehled
Eva Marie Zitková
Osudy rodu Neyhauserů, tak barvitě popsané v románu Co mi báby povídaly, se dočkaly dalšího pokračování. V prvním díle bába Anna a mnoho dalších postav knihy zahynulo, když Netolice zmasakrovalo císařské vojsko. Na pozadí všeobecného zmaru se ale život hlásí o svá práva a přeživší pohřbívají mrtvé, zastřešují ruiny domů a snaží se přečkat zimu... Časovým skokem nás nová kniha posouvá o několik let dál. Celá Evropa se zmítá v osidlech třicetileté války. Ta se nevyhýbá ani Netolicím. Městem procházejí jednotky císařské armády, v lesích se schovávají zběhové a Netolice neuniknou ani nájezdu Švédů. Neyhauserové nejsou šlechtici. Jsou to sedláci, řezníci, obchodníci, porybní. Lidé bez zvláštních privilegií. S nimi poznáváme odvrácenou tvář války. Rabování žoldnéřů, kteří si berou bez ptaní, manévry vojsk na čerstvě osetých polích, znásilňování. Je třeba být neustále bdělý a když se blíží nebezpečí, popadnout děti a dobytek a utíkat do lesů. Vymýšlet skrýše, aby zůstalo uchráněno alespoň to málo, co ještě zůstalo. Ale přes to všechno se pořád rodí a vyrůstají děti, činorodí lidé pracují a zvelebují svoje domovy a snaží se i v tak nelehké době uchovat důstojnost a kvalitu života. Takovými lidmi jsou i hlavní postavy knihy, sedlák a primas Netolic Jan Neyhauser, jeho žena Růžena se sestrou Albínou, jejich děti i Eva ze Smědče. Nadějeplné i pro nás v dnešní době je, že láska si vždy najde svoji cestu. Autorka, bytostně sžitá s Netolicemi, kde jako malá vyrůstala v prastarém Neyhauserovském domě, se do něj po letech prožitých v daleké Kanadě ráda vrací. Postupně ho zvelebuje a v jeho zdech se může plně věnovat studiu uplynulých časů. V současnosti píše další knihu, mapující ještě dávnější osudy rodu Neyhauserů, a já doufám, že se jí brzy dočkáme.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Co báby nevěděly. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Pokračování osudů rodu Neyhauserů z Netolic. Přečteno opět za jeden večer a noc, tak jako první díl. Mám ráda historické romány, příběhy rodů a měst. Některé jsou plné faktů, ale takové jaksi suché, nebarevné. To však není případ knih paní Zítkové. Ač není spisovatel povoláním /teď už vlastně asi je/, její knihy jsou velice barvité a čtivé. Napsala takové živé povídání o svých předcích a lidech kolem nich.
Kraj kolem Netolic jsem znala jen zběžně, ale už jsem to začala díky těmto knihám napravovat.
Byla to těžká doba. Smrt, bída, ztráta snad všeho co člověk ztratit může. Vlastně všeho ne. Ta kniha je o naději a o lidské nezdolnosti. Víra, že zas bude dobře a záleží jen na tom, jak se postavíme osudu čelem. Tím se to liší od dneška. Čekáme, že nám pomůže stát, úřad, sociálka. Chceme tohle a nebo tohle a pokud možno hned. Lidi tenkrát stáli nohama na zemi a věděli, že co si neudělají, nebudou mít...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2015 -
Cena Johanna Steinbrenera
(Beletrie a poezie - 3.místo)
Kniha Co báby nevěděly v seznamech
v Přečtených | 4x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 3x |
v Chystám se číst | 2x |
v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
2012 | Co mi báby povídaly |
2014 | Co báby nevěděly |
2016 | Báby v nepaměti |
2021 | Dlabačov a nymburský rod Dlabačů |
Pokračování, které bylo stejně dobré a zajímavé jako díl první. Člověk musí obdivovat, jak lidé v té době žili, jaké to bylo těžké živobytí, jak byly rádi za trochu něčeho dobrého.