Bájesloví Řekův a Římanův přehled

21.07.2019

Uf! Možná jsem si měl předně vzít na pomoc Petišku nebo se podívat na (snad jednodušší) egyptské náboženství, neb takto jsem si naložil na sebe tíhu jako Atlas, aniž by mi Herakles na chvíli odlehčil. Vědomí, že řecká mytologie je velmi složitá, mě stejně nepřipravilo na skutečnou komplikovanost a encyklopedickou hustotu téhle nenápadně se tvářící knížky. S poslední stránkou nemohu tvrdit, že bych se stal vzdělanějším či odborníkem, avšak mnoho sladkých políbení od Múz se mi přece dostalo a dovolím si je lehce předestřít.

Polyteistické náboženství má mnoho výhod, zvlášť v případě toho řeckého. Bohové jsou sice velice mocní a nad člověkem stojícím, ale přece jsou člověku velice podobní. Propadají lidským vášním, slabostem i hříchům - pýše jako třeba Afrodité, násilnostem jako například Ares, směšnosti jako chudák Hefaistos, příliš velkému egu jako vlastně všichni. Samotný Zeus je pak příkladem za všechny - bojoval proti svému otci, incest a nevěra je na Olympu pod jeho vládou standardem, ale nikdy není na škodu sejít k obyčejnému lidu, najde-li se andělská tvář. A jakkoli je Zeus mocný, není všemocný a sám má respekt před ještě vyšší mocím Osudem samotným. Fascinující čtení. Jestliže křesťanský Bůh měl stvořit člověka k obrazu svému, dovolím si oponovat, že tento cíl se v Řecku vyvedl beze zbytku=o)

Za zmínku stojí však ještě ta část o Římu, která je doplňkem českého vydání. Najednou mi došlo, že kulty, mýty a některé tradice jsou velice velice dávné. Zvlášť pohřbívání je dle římského nadmíru podobné křesťanskému (úsloví "vynesou mě nohama napřed" dostává nový rozměr). A že přístup Říma a Řecka k náboženství se zásadně liší, jakkoli se obě společnosti navzájem ovlivňovaly.

Takže ano, Bájesloví Řekův a Římanův je kniha, která rozhodně stojí za pozornost i notnou dávkou trpělivosti. Náročná informacemi i češtinou. Ovšem po jednom přečtení musí nutně spíš sloužit jako naučný slovník, po kterém člověk sáhne, hledá-li konkrétní informaci.