Balada o vlčím vrchu přehled
Alena Bartošíková
V listopadu odjíždí Anna s rodinou na dovolenou, na rekreační chatu. Do tajemného kraje léčitelek, bohyní a bosorek. Těší se, že navštíví zapadlé údolí, v němž v 60. letech minulého století učila. Ve škole na moravsko-slovenském pomezí, kde jako mladičká učitelka začínala svoji praxi záskokem za vesnického učitele, jenž musel narukovat na vojnu. škole poznala svou první lásku, učitele Jana. Ve třídě měla děti od prvňáčků po třeťáky. Děti, jež si vážily učitelů i rodičů. Docházely ze samot za každého počasí i několik kilometrů. Poznala jejich rodiny, které žily a hospodařily po staletí téměř stejným způsobem, jako jejich předkové. Aby se uživily na kamenité horské půdě, musely celé rodiny včetně dětí tvrdě pracovat a učení bylo až na druhém místě. Ale to neznamená, že by děti byly méně snaživé nebo vnímavé. Pobyt v údolí jí dal poznat mnoho zajímavých lidí – např. kamarádku Jiřinku, osud její matky Dorky, jejich sester Rozky a Terky. Spřátelila se s další kamarádkou Lenkou, která se do údolí přivdala. Ve svých vzpomínkách citlivě analyzuje přeměnu názorů v průběhu desetiletí. Ústředním motivem knihy je zdravý a vřelý vztah mezi Annou, přicházející z města a starší ženou, přezdívanou Královička, pamětnicí bývalých drsných časů. Její životní moudrost rezonuje v utváření nového optimistického vztahu k životu v mladé ženě, která v ní nachází oporu. Nestálost učitele ji hluboce zasáhne a ona z údolí odejde před koncem školního roku, aniž by se rozloučila s dětmi i s Královičkou. Po letech se vrací, aby své chování odčinila. Je zvědavá, jak se její žáci uplatnili v životě, jestli žije Královička, sousedka Margalka a další postavy. Do poklidné rekreační atmosféry zasahují události spojené s listopadovou revolucí, a lidé se profilují svými názory. Hádka mezi manžely zapříčiní, že Anna odjíždí s dětmi z rekreačního střediska. Co se událo po jejím odjezdu se dovídá jen z vyprávění. Už není tou naivní, zranitelnou dívkou, ale ženou, která se vyrovná s nastalou situací. Vzorem jsou jí ženy z pomezí, které měla možnost poznat. Ty nezlomné držitelky rodů, zkoušené těžkou prací, starostmi o početné rodiny, jenž musí nakrmit, drsným počasím, zničenou úrodou, ale mají výdrž a víru. Zdánlivě jednoduchý příběh se díky ztvárnění autorkou stává výrazným apelem na nutnost udržovat, rozvíjet a pěstovat trvalé hodnoty mezilidských vztahů.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Balada o vlčím vrchu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Na knihu jsem se moc těšila. Líbil se mi námět, příběh začal slibně. Některé pasáže (vyprávění z dob, kdy Anna učila ve škole na moravsko-slovenském pomezí) se mi i líbily, ale celkově jsem byla spíše zklamaná. Příběh byl takový nedotažený a občas jsem měla pocit, že jednotlivé kapitoly se k sobě ani nehodí. :-/
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Balada o vlčím vrchu v seznamech
v Přečtených | 5x |
v Chystám se číst | 2x |
Autorovy další knížky
2006 | Za studánkami Bílých Karpat |
2010 | O lopenickém Dráčkovi |
1998 | Kde modrý plamének hoří |
2020 | Kluci z Lapače |
2008 | Krajinou Horňácka za prameny vod a písní |
Kniha mi padla do rukou zcela náhodně. Po přečtení anotace bylo mé překvapení o to větší, že po tak obrovském zájmu o tento kraj a bohyně, který vyvolala kniha Kateřiny Tučkové, zůstává tato opomíjena. Vždyť na DK má za dva roky od vydání pouze dvě hodnocení.
Moravsko-slovenské pomezí, Kopanice, mé milované Valašsko a k tomu tak nádherné věnování: „…mé milované babičce Marii, které mnoho dlužím…“
Hned z kraje knihy, na str. 13, mě zarazilo slovní spojení „mísa vypraného prádla“. Asi bych spíše použila slovo koš nebo lavor plný prádla, ale mísa? Začala jsem mít obavy, zda knihu vůbec dočtu.
Jak začít a neublížit? Jak jsem si přečetla v životopise autorky, její celoživotní prací je sbírání příběhů, pohádek, pověstí, lidové slovesnosti a zvyků na moravsko-slovenském pomezí. Kniha je z těchto příběhů poskládána nebo je jimi silně inspirována. Je plná života (ne)obyčejných lidí, převážně velmi silných žen, nositelek tradic, kultury a života na Kopanicích. Bohužel se zde autorce nepodařilo z těchto příběhů vytvořit zcela souvislý příběh a ne vždy do sebe jednotlivé kapitoly zapadají. Při četbě jsem měla pocit, že čtu spíše povídkovou knihu a moc mi chybělo místní nářečí. Ke zdejšímu kraji a lidem patři (problém se srozumitelností by vyřešil slovník či vysvětlivky). Příběh mladé učitelky Anny měl velký potenciál, ale je bohužel nedotažený, kostrbatý a zcela nepropracovaný. Při čtení jsem si v hlavě nedokázala vytvořit jasnou podobu postav, zůstaly jen obrysy. Druhá část, to už je jiný level! Právě vyprávění o Kopanicích mě u četby této knihy drželo, a nepustilo.