Barák přehled
Alžběta Bublanová
Jak moc známe své blízké? Denně je potkáváme, bydlíme s nimi pod jednou střechou, a myslíme si, že o nich víme všechno. „Barák“ je vyprávěn stárnoucí vdovou, která pozoruje své sousedy, kteří na rozdíl od ní prožívají své životy. Působí jako přízrak, co se plouží z domu do obchodu a zpět, jinak vysedává u otevřeného okna činžovního domu. Její stereotyp nahlodá událost, která se dotkne přímo jí a ona prochází proměnou a nachází v sobě opět ženu. Osud zamíchá i se životem její dcery alkoholičky a jednoho z nájemníků tak, že je těžko říct, jak moc můžeme druhé poznat či pochopit.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Barák. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Pohled na svět starší ženy.. zajímavý. Nenadchne, neurazí, ale přinutí k zamyšlení nad stylem života..
Zvláštní, zvláštní, zvláštní.. ne úplně špatné a ne úplně dobré. Takové zhuštěné, plné emocí a pocitů, deprese a nadějí a vše se to pořád točí a vrací. Víra a naděje a zároveň bezmoc něco a někoho ovlivnit, když o to dotyčný snad ani nestojí. Kniha mi nepřišla úplně špatná, ale taková smutná, proto se k ní vracet víc nebudu. Čekala jsem asi něco jiného, přesto si myslím, že autorka nepíše špatně, jen mi téma úplně nesedlo. Za mě 3,5*.
(10/20)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Barák v seznamech
| v Přečtených | 42x |
| ve Čtenářské výzvě | 5x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 28x |
| v Chci si koupit | 16x |
Štítky knihy
pro ženy psychologické romány senioři matky a dcery sousedské vztahy stárnutí české rományAutorovy další knížky
| 2016 |  V Tichu |
| 2021 | Život s panikou |
| 2020 | Ti, kterým se narodíš |
| 2022 |  Pozůstalí |
| 2019 | Barák |
Tak tahle knížka mě mile překvapila.
Nebylo to ani tolik o ději jako spíš o myšlenkách hlavní hrdinky a vůbec o myšlenkách o stáří. Celkově je to takové zajímavé téma. Stáří.
První strany pro mě byly trochu složitější. V jednom odstavci se hlavní postava dotkla několika témat, překypovalo to tu asociacemi a paralelami. Ale pak to ustalo. Nebo jsem si zvykla?
V textu by mohlo být méně často slovo "fakt". Taktéž by nebylo od věci, kdyby si nakladatelství našlo nějakého korektora. Překlepů tam bylo požehnaně. A občas tam byl i maličko zvláštní slovosled.
Z některých dlouhých souvětí mohly být dialogy. Minimálně pro lepší srozumitelnost.
Dcera hlavní postavy byla někdy na proplesk. Skoro čtyřicetiletá žena a chová se jako puberťačka. Ale i tací lidé určitě existují.
Ve výsledku se mi kniha líbila. Četla se dobře, příběh docela plynul. Především ale musím ještě jednou vypíchnout ty úvahy nad stářím. Pozoruhodné.