Barbora Markéta Eliášová: Cesty do země květů (katalog k výstavě z cyklu Moravské zemské knihovny Oči Brna) přehled

01.02.2021

Katalog k výstavě. Obsahuje nejen informace z výstavy, ale i všech souvisejících přednášek. Na těch zaznělo i pár domněnek či osobních informací k pochopení B.M.E. navíc, ale vše objektivně doložitelné je v této knížce. Snad jen v ní vůbec není zmíněno jméno Šlapanického učitele Eliášové, což je trochu škoda.
Vzhledem k malé pozornosti, které Eliášová požívá, hodnotím výstavu i katalog jednoznačně pozitivně. S ohledem na skromný rozsah výstavy je katalog příjemně překvapivě rozsáhlý. V knize se objevují některé informace k Eliášové poprvé, a to zejména na základě výzkumů pana Bruny v Japonsku, ale i díky práci jeho jihomoravských kolegyň v Brně, které v roce 2020 objevili nové doposud neznámé informace ke školní docházce Eliášové.

Kniha obsahuje i přehled a obsah všech literárních děl Eliášové.

V knize mě zaujala a velmi se mi líbila věta "...osvětovou činnost provozovala napříč celým Českem a Moravou". Nevím, zda jde o překlep, nebo úmysl, ale jde o zajímavý přístup, který jistě potěší všechny, kteří se nedomnívají, že by Zlín byl "východočeské město", i ty, kteří si uvědomují, že až do cca. poloviny první světové války neexistoval pojem Čechoslovák, a používalo se pouze termínů Češi (angl. Bohemian, taktéž jazyk byl označovaný jako Bohemian, tedy pouze ve vztahu k Čechám), a někdy též poněkud obskurního termínu Čechoslovan (který ale neodkazoval na Slováky, ale čistě na slovansky hovořící obyvatele Čech a zdůrazňoval jejich náležení mezi Slovany, a jenž po velké válce vymizel).
Slovansky hovořící Moravané nebyly často rokem 1914 obvykle chápáni jako Češi - je tedy na místě položit otázku, zda nebyla Eliášová první Moravskou cestovatelkou kolem světa :-D
Tato zmínka může působit hnidopišsky, protože sama Eliášová se k Československu po válce hlásila, ale může být překvapivě aktuální u jiných tehdejších občanů Rakouska Uherska, kteří navštívili Japonsko. Např. Jan Letzel byl dle tvrzení A. R. Nykla loajální Rakousku a byl spíše Rakušanem než Čechem (viděno z pohledu Nyklovy extrémě nacionalistické české pozice), a k Československu se přihlásil až po válce. Dalším případem je i Josef Seilern, rodák z Lešné u Zlína (tamtéž i zesnul), který podnikl svoji cestu v roce 1909 a vydal o ni knihu v krásném jazyce východní Moravy. Přesto je v ČR dnes zcela zapomenut pro svůj šlechtický původ a z něho vyplývající řazení k rakouské šlechtě. V ČR o něm nenajdete zmínky a mezi české cestovatele řazen není, v německojazyčném prostředí zas narazíte pouze na jeho vědecké práce, ale nikoliv na zmínky o jeho českým jazykem psaném cestopise z Japonska.