Básně II přehled
Vítězslav Nezval
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/154128/bmid_basne-ii-Ckk-154128.jpeg
5
9
9
Druhý svazek, jímž Česká knižnice představuje básnické dílo Vítězslava Nezvala (1900—1958), shrnuje jeho tvorbu v období surrealismu. Knihy Žena v množném čísle, Praha s prsty deště (obě 1936) a Absolutní hrobař (1937) se orientují na podvědomí, erotiku, obnažování tajemných, fantaskních a ponurých stavů bytí, záznamy představ bez rozumové kontroly. Básník se v nich vzdává hravé radostnosti poetismu, ale základem jeho tvůrčího gesta zůstává imaginace, smyslová obraznost, která se projevuje například v bohatých litanických asociacích. Podobně jako v předchozím svazku také edice Básní II vychází z necenzurovaného znění textů z původních meziválečných vydání a doprovází ji bohatý poznámkový aparát.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Básně II. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Básně II v seznamech
| v Přečtených | 10x |
| v Doporučených | 1x |
| v Mé knihovně | 12x |
| v Chystám se číst | 4x |
| v Chci si koupit | 7x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Je skvělé, že někdo vybral z Nezvala (enormního grafomana extrémně kolísavé kvality) to opravdu důležité, a sestavil tuto řadu.
Tato kniha je z celé trojice asi nejzajímavější, protože obsahuje díla, která měla největší vliv. Je to surrealismus v čiré podobě, se vší sugestivností a přesvědčivostí (zejm. Muž který skáldá z předmětů svou podobiznu, Absolutní hrobař, Bizarní městečko nebo Pyrenejská moucha), které zajišťuje vizuální zprostředkování popisovaných obrazů.
Vedle působivých pásem (zpravidla o nějaké postavě, která nabývá na symboličnosti, mýtičnosti a stává se znepokojivých znázorněním těžko definovatelného výseku reality) je tu ovšem spousta básní, na nichž je jaksi znát "automatické psaní" - v tom smyslu, že jsou psány pro psaní samo, jako manýra nebo cvičení. Na čtenáře tak může padnout snadno únava z pocitu, že se tím musí prostě prokousat.