Básně noci přehled

15.01.2025

Hned jak se začtete do Básní noci, opije vás absintová víla avantgardy a poetismu. Velmi zajímavé je ale také pozorovat Nezvalovu skepsi k poetistickým ideálům a vyrovnávání se s rozporem poetizace všedního, hořkého života a zevšednění krásné, rozkošné poezie. Kromě sociální problematiky zabředá Nezval do existenciální úzkosti, pomíjivosti života, nenaplněné či neopětované lásky, kritiky náboženského fanatismu, sebevraždy, vše prostupující a všemocné vůle k tvoření a toho všeho je schopný v jedné strofě. Díky řetězcům asociací na sebe nabaluje a vzájemně provazuje autobiografické obrazy s obecnými prožitky a myšlenkami.
Sbírka umožňuje nahlédnout vývoj jeho básnického jazyka, hláskové instrumentace, rýmu, používání figur a trop nebo rytmu. Mezi skladbami se pohybujeme od verše volného přes smíšený až k dokonalému vázanému verši s precizní kompozicí. Jak zmiňuje například Sgallová (1998), forma u Nezvala často skrývá i sémantickou stránku, kterou je radost prozkoumávat. Ať už si libujete v asonancích, anaforách, refrénech a gradacích, máte rádi (jen na první pohled) jednoduchý melodický rým, čtení pěkných slov, nebo si přejete pitvat metrum a rozplývat se nad genialitou autora, Nezval je ta správná volba.
Ale pozor na verzi z roku 1952, která je značně poznamenána politickým kontextem doby a mnohé důležité prvky (náboženské, existenciální aj.) prošly autocenzurou.

Na poezii si obvykle nejvíce užívám formu a hru s jazykem, a musím říct, že Nezvalův volný verš a jeho způsob vynechání interpunkce mi tento požitek ztížil. Zaujalo mě, jak sbírka reflektuje dobu, ve které vznikla, a zaujaly mě technické motivy a jakási tvrdost veršů, někdy až tísnivá. Zajímavé užití anafor, které získalo mou pozornost.