Básně / Západovýchodní díván přehled

Touto sbírkou jsem se pročítal několik let, sem tam jsem se k ní vrátil, přečetl dvě, tři básně a zase jí odložil. Nu a konečně to mám za sebou.

Nebudu lhát, kdovíjak nadšen jsem z této knihy nebyl. Geothův Faust patří mezi tu nejlepší poesii co jsem kdy četl, miluji ho, zcela upřímně. Ale tyto básně… ne tolik. Některé jsou prostě fantastické a nezapomenutelné. Abych zmínil některé, Král duchů (Erlkönig) je prostě fantastický. Není divu, že se odráží v kulturním životě současnosti, jedná se o živou, elegantní, svižnou báseň, která když se správně recituje, dokáže ve vás navodit upřímný strach, či tíseň. Mimochodem, je to báseň dostatečně fantastická, aby se dostala i do textů takových kapel, jako jsou Rammstein. Dále mám rád Krysaře (Ano, prostě mám rád motiv Krysaře, takže rád čtu jednotlivé případné adaptace.) a Promethea, který je prostě krásný, co k tomu dodat.

Ale naprostá většina těch básní je prostě vyčpělá… Člověk už v nich tak nějak nic moc necítí, nepůsobí na něj. A je to samozřejmě škoda, zvláště vzhledem k tomu, kolik těch básní je, ale je to tak.

I mne překvapila poslední část knihy, ve které se Goethe rozpovídává o perské poesii, o jejích formách a námětech, o dějinách islámu a o kdovíčem ještě. To je něco co jsem od něho nikdy nečekal a upřímně mne to překvapilo a potěšilo.

14.05.2021

Nejprve zhodnotím první část, tedy výběr básní. Některé se jakoby zbavily barev, čas na nich zapracoval, jiné jsou svěží, vtipné, melancholické, prostě jak má poezie být. A pak je zde několik perel, opravdových skvostů. A to už nemluvím o klasických baladách a básních epických (Korintská nevěsta, Král duchů a pod.) O Elegii už byla řeč jinde.
Západovýchodní díván tvoří směs básní, kterou sám Goethe pokládal za jakýsi polotovar, který by bylo dobré dotvořit a rozvinout, avšak už se k tomu nedostal. Milostné básně asi už nebudou tím, co by přitahovalo k této knize. Naštěstí je zde mnoho básní duchovních, které svou hloubkou upoutají i dnešního čtenáře. Zvláště Kniha úvah je jich plná. A pak je zde roztomilá Kniha Šenkova, pozoruhodná už svým námětem.
Poslední část knihy tvoří studie "Poznámky a pojednání k lepšímu porozumění Západovýchodního dívánu". Zde na první pohled překvapí Goethova znalost perské poezie, ale i dějin Dálného Východu. Autor zde fundovaně pojednává o všech sedmi velkých perských básnících, jež zjevně zná a má pročtené. Pro mne jsou pozoruhodná pojednání o despocii, zamyšlení o různých formách vlády, úvaha o svobodě a otroctví, charakteristiky největších cestovatelů na Dálný Východ, hlavně Pietra Della Vally. Jakýmsi bonbónkem je citace dopisu perského vyslance ruské carevně, který otvírá okno do naprosto neznámého světa. Pozoruhodné je i pojednání o překladech perské poezie, které je platným příspěvkem do diskuse týkající se uměleckého překladu poezie vůbec.
Souhrnem: Kniha je mimořádným edičním počinem, a nelze než vzdát hold Louisi Fürnbergovi, který měl odvahu v roce 1955 tento svazek prosadit.