Bejvávalo přehled
Ivan Olbracht (p)
První tři povídky parodují rakousko-uherské mocnářství: "Táta"-chalupník, který prožil prázdninové milostné dobrodružství s nudící se kněžnou, se po dvaceti letech pod vousy směje svému nafoukanému synu, který se ovšem domnívá, že v jeho žilách koluje jen krev "vznešená" (zfilmováno s názvem "Prstýnek"), "O lásce k monarchii" - švejkovský příběh z kasáren, ilustrující tupost c.k. oficírů, "Stařeček vavříny vídeňské slávy ověnčený" je satira na hloupost sentimentálních Vídeňáků, kteří se dají ochotně napálit starým pražským syčákem. Další povídky jsou z počátku I. republiky a jejich ústředním motivem je pocit desiluse, jež vyvěrá z nesplněných socialistických nadějí a neodčiněných zlořádů; v nich zhořkl autorův úsměv a smích do sarkasticky řízné, pádné satiry. Olbracht zde jednak demaskuje pokrytectví oficiální humanity ("Kariéra Eduarda Žáka", "Neznámý vojín", "Dobrý soudce") , jednak ("Hráz na Jizeře") rozmarně karikuje horečku rychlého zbohatnutí, která se maskovala vlasteneckými frázemi. (Část. podle A.M. Píši.)... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Bejvávalo. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
vím ze školy že jsou to povídky od Rakouska.- Uherska až po českou republiku. Jedna z těchto povídek byla dokonce i zfilmovana.Ta povídka se jmenovala TÁTA.Zfilmovaná byla pod názvem Prstýnek. Stejně tato kniha je jenom pro zábavu, pro nás nemá už pomalu cenu-jednak neznáme první republiku,ale jedno je stejný - Kdo chce s vlky žít musí s nimi výt.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Bejvávalo v seznamech
| v Přečtených | 13x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 20x |
| v Chystám se číst | 1x |
Autorovy další knížky
| 1991 |  Biblické příběhy |
| 2005 | Nikola Šuhaj loupežník |
| 1937 |  Golet v údolí |
| 1982 | O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách |
| 1963 | Žalář nejtemnější |
Na rozdíl od předchozího hodnocení já tu knihu vidím naopak. Taky jsem ji znal podle názvu ze školy, ale nějak tak pod představou Anny Proletářky a po povinném čtení Bidpaje na základní škole jsem se do Olbrachta ani moc pouštět nechtěl. Nakonec jsem se neskutečně bavil od začátku do konce. Ironie, sarkasmus, absurdní situace, vyšperkovaná rádobyvyšším stylem... Jsem rád, že jsem knihu vzal do ruky.